|
Jak používat přiložené mapky? |
V budoucnosti prý budeme vypadat jinak než dnes. Přijdeme o vlasy a všechny chlupy. Zvětší se nám hlava, zlepší zrak, protáhnou prsty, někde za uchem přibude malá přípojka k počítači a celosvětové síti. Někdy ve čtyřiačtyřicátém století pro nás nebude problém ani cestovat mezi hvězdami. Nastoupíte do malé kabinky, na klávesnici vyťukáte cíl, chapadlem zmáčknete červené tlačítko START -- něco zabzučí, dveře se otevřou a vy budete na místě. Samozřejmě, pokud vám to dovolí účet v bance.
No, možná je to trochu přehnané, jak ale ukazuje historie, naše fantazie byla vždy pozadu za skutečností. Zkusme se proto i my nyní vydat na pomyslnou cestu prostorem k některým objektům vzdáleného vesmíru. Stačit vám k tomu bude obyčejný triedr.
Zimní nabídka
Začátkem
zimy vévodí nebeské písmeno G složené z osmi
jasných stálic -- Aldebaranu, Kapely, Kastora, Poluxe, Prokyona,
Síria, Rigelu a Betelgeuze -- a naprosto nepřehlédnutelné souhvězdí
Oriona.
Podívejme se nejdříve na naoranžovělého Aldebarana z Býka. Těsná skupina hvězd v jeho okolí, nazývaná Hyády -- bude totiž naší první zastávkou. Hyády patří mezi takzvané otevřené hvězdokupy, tedy skupiny desítek až stovek hvězd, jež vznikly přibližně ve stejném okamžiku z jednoho oblaku plynu a prachu. Jejich stáří je stejné, hmotnosti však nikoli: Některé hvězdy jsou malé a relativně slabé, zatímco jiné jsou velmi hmotné a neobyčejně zářivé.
Jádro Hyád tvoří stálice seskupené do nápadného písmene V. V triedru jich spatříte několik desítek, mnohé s naoranžovělým odstínem. Hvězdokupa leží asi sto padesát světelných let daleko, je tak jedním z nejbližších objektů tohoto druhu. Jasný Aldebaran k ní ale nepatří. Nachází se pouze v poloviční vzdálenosti.
Ať se vám to líbí, či nikoli -- umělé satelity kolem některých hvězd Hyád budou skutečnými doupaty neřesti, hazardních her a podobných zábav. Může za to historie. Už před několika tisící roky totiž jejich východ zahajoval ve starém Řecku bouřlivé Dionýsovy obřady. Proto se jim od té doby říká "vášnivé", "řvoucí", "zuřivé" a proto se určitě stanou hvězdným Las Vegas.
 |
|
Zimní
obloha na jediném snímku -- tak lze charakterizovat senzační záběr
japonského fotografa Naoyuki Kurity. Pokud na snímek najedete
myší, načte se vám tentýž záběr, ovšem s popisem nejnápadnějších
objektů, které na záběru najdete. Kromě názvů jednotlivých hvězdokup
a mlhoviny, jež snadno zahlédnete triedrem, jsou kurzívou uvedena
i jména jasných hvězd. Naoyuki
Kurita (expozice 37 minut, Minolta XD, fish-eye f=16mm, f2,8,
Ektachrome E200.
|
Vpravo od Hyád narazíte na druhou otevřenou hvězdokupu -- Plejády či též Kuřátka. Leží třikrát dál než Hyády, proto jsou úhlově menší. Na temné obloze v nich bez dalekohledu uvidíte asi sedm hvězd, tvarem budou připomínat zmenšený Velký vůz. I malé divadelní kukátko vám přidá dalších dvacet jiskřivě bílých hvězd v oblasti o průměru asi dva stupně. Bude to skutečně pěkná podívaná!
Jak už jsme si řekli, otevřené hvězdokupy většinou obsahují jen několik stovek hvězd. Jednotlivé členky se sice vzájemně gravitačně přitahují, celkově je ale síla natolik malá, že nezabrání tomu, aby se časem nerozprchnuly na všechny strany a hvězdokupa tak zanikla. Proto jsou Plejády i Hyády neobyčejně mladé. Alespoň v kosmických měřítkách.
Stáří Plejád se odhaduje na šedesát milionů let. To znamená, že takoví dinosauři, kteří ovládali Zemi před sto miliony roky, se pohledem na ně kochat nemohli. Jinak je tomu ale u Hyád. Jsou desetkrát starší, takže je tito slavní plazi vidět mohli.
Doufám, že jste se teple oblékli. Na zimní obloze totiž ještě zůstaneme. Vraťte se zpět k Orionovi a pozorně se podívejte na pruh několika hvězd na "spodním křídle motýla". Zde, kolem prostřední hvězdy, spatříte v triedru nápadnou mlhavou skvrnku -- Mlhovinu v Orionu (též M 42).
Při pohledu malým dalekohledem nevypadá nijak výrazně, nicméně její barevné fotografie zdobí snad každou astronomickou knížku a dnešní hvězdáři se na ni nemohou vynadívat: Jedná se totiž o skutečný oblak prachu a plynu, který ozařují blízké horké hvězdy. Místy je mračno natolik husté, že zde dokonce vznikají nové hvězdy. Mlhovina je tak jednou z nejbližších stelárních porodnic.
Určitě vás zajímá, jak dlouho byste za ní museli letět. Rychlostí světla by to trvalo asi tisíc pět set let. Určitě by to ale stálo za to. Pohled na barevné variace mlhoviny s lehkým šedozeleným zabarvením a nenápadnými červenofialovými pruhy ozařované několika desítkami neobyčejně jasných bílých hvězd bude skutečně nezapomenutelný. Kvůli němu se Mlhovina v Orionu určitě stane cílem řady cestovních kanceláří.
 |
|
Hyády
a Plejády nedaleko od sebe. Světlá kolečka naznačují přibližnou
velikosti zorného pole triedru. Oproti skutečnosti jsou hvězdy
na snímku jednak výrazně barevnější, jednak "nebodové".
V okolí jednotlivých Plejád jsou na fotografických záběrech jasné
mlhoviny, ty však triedrem neuvidíte. (Navíc, i když se tak traduje,
nesouvisí se vznikem samotných hvězd. Jde o oblak plynu a prachu,
kolem kterého hvězdokupa jenom náhodou prolétá a osvětluje ho
podobně jako pouliční lampy mlhu.) Přiložený snímek pořídil 11.
září 1999 26minutovou expozicí, kamerou Pentax 67, f=165 mm, f2,8,
Ektachrome E200, Naoyuki Kurita. © 1999
|
Jarní
nabídka
V březnu spatříte přímo nad hlavou Velký vůz; prostřední hvězda z jeho "naběračky" -- Mizar, je další zastávkou naší cesty vesmírnými hlubinami. Náročný výlet to nebude -- vždyť se nachází za humny, jen sedmdesát pět světelných let daleko.
Když se pozorně podíváte, uvidíte v těsné blízkosti Mizaru o něco slabšího průvodce -- Alkora. Jestliže nikoli, pak vám doporučuji zajít si k očnímu lékaři. Budete brzo potřebovat brýle.
Dvojice hvězd si není blízká jen při pohledu ze Země. Patří k sobě a dokonce kolem sebe obíhají. Nečekejte ale, že se o tom přesvědčíte na vlastní oči. Jedna otočka jim trvá nejméně milion roků.
Kdy jste měli k dispozici dobrý dalekohled, zjistíte, že ve skutečnosti tvoří Mizar dvě stejně jasné hvězdy. Tím ale není všem překvapením konec. Rozbor světla totiž ukazuje, že každá z viditelných složek Mizaru je opět dvojitá. Do soustavy Mizar-Alkor tedy ve skutečnosti patří hned pět hvězd. Krásná ukázka toho, jak jsou stálice nerady v prostoru osamocené a jak výjimečné je v tomto směru naše Slunce.
Letní nabídka
Další
tipy našeho turistického průvodce najdete na obloze nastávajícího léta.
Tehdy Velký vůz nad hlavami vystřídá souhvězdí Herkula. Přibližně
uprostřed mezi Vegou a Arkturem najdete jeho "tělo", které má tvar lichoběžníku.
Někdy se mu také říká klíčová dírka či květináč.
Na pravé straně květináče si všimněte nenápadné hvězdy. Při pohledu triedrem se promění v malou kruhovou skvrnku, jež se zjasňuje směrem do středu. V její těsné blízkosti leží dvojice nápadných hvězd.
Hvězdokupa v souhvězdí Herkula (též M 13) je jednou z nejjasnějších takzvaných kulových hvězdokup. Jak už samotný název napovídá, jedná se opět o skupinu hvězd se společným původem. Na rozdíl od otevřených, ale kulové hvězdokupy obsahují stovky tisíc stálic. Gravitační síla, kterou na sebe působí, je natolik veliká, že se všechny hvězdy drží pevně pohromadě, dokonce se uspořádaly do ohromné koule o průměru několika desítek světelných let.
Jelikož většina objektů tohoto druhu leží nesmírně daleko, jednotlivé hvězdy rozlišíte jen většími dalekohledy. V menších přístrojích se jejich světlo slévá dohromady, proto mají hvězdokupy podobu kruhových mlhavých skvrnek.
Výlet za Hvězdokupou v Herkulovi dá určitě zabrat vaší peněžence. Leží totiž na samém okraji Galaxie, dvacet pět tisíc světelných let daleko. Ve středu kupy by to ale vypadalo nádherně. Na obloze byste napočítali třicet tisíc hvězd viditelných pouhýma očima, tedy desetkrát více než na pozemské. Několik stovek z nich by přitom bylo jasnějších než Sírius a tisíc dalších by předčilo Vegu či Altaira.
Kulová
hvězdokupa má ještě jednu zajímavou vlastnost. Je nesmírně stará. Zformovala
se krátce po vzniku vesmíru, před více než deseti miliardami let, tedy
v době, kdy po Slunci nebylo ještě ani památky.
Putování letní oblohou stále ještě nekončí. Přímo nad jižním obzorem najdete naoranžovělého Antara ze Štíra. Jeho vzdálenost se odhaduje na pět set světelných let. Patří mezi takzvané veleobry -- je šestsetkrát větší než Slunce. Kdyby se nacházel ve středu Sluneční soustavy, sahal by okraj jeho řídké atmosféry až k Marsu.
Antares je neobyčejně starou hvězdou, která brzo zahyne v ohromné explozi. V uctivé vzdálenosti několika desítek světelných let byla proto u něho postavena malá výletní restaurace. Příliš veliký zájem o ni ovšem není. Okamžik výbuchu totiž není možné přesně předpovědět. Nastane dnes, zítra a nebo taky za tisíc let. U Antara se proto nezdržujte. Mohla by vám totiž mezitím uniknout mnohem zajímavější Laguna (též M 8).
Najdete ji snadno, nad "hubičkou čajové konvice" -- nejjasnějších hvězd Střelce. Na tmavé obloze, kde nebude rušit pouliční osvětlení ani Měsíc, ji snadno uvidíte i bez dalekohledu. Vypadá jako nápadné oválné zjasnění v Mléčné dráze.
Opět se jedná o rozsáhlý oblak plynu a prachu -- hvězdnou porodnici starou jen dva miliony roků. V triedru vypadá jako protáhlá skvrnka se zjasněním a na okraji s výraznou hvězdou. Tato stálice není na první pohled ničím zvláštní. Vězte však, že jde o neobyčejně horkou hvězdu (na povrchu má 50 tisíc stupňů Celsia), která září jako jeden a půl milionu Sluncí. Nutí tak okolní plyn zářit obdobně jako plyn v lampě pouličního osvětlení. Této hvězdě tudíž vděčíme za existenci Laguny.
Výjimečná hvězda ale zároveň způsobí brzký zánik mlhoviny. Pronikavé světlo totiž současně vyhání okolní plyn od sebe pryč. Časem se Laguna úplně rozplyne. (Mlhovina je pojmenována podle temného pásu, který ji rozděluje na dvě části. Nápadný je především na fotografiích.)
Vzdálenost Laguny se odhaduje na pět tisíc světelných let. Na výlet k ní si proto raději přibalte malou svačinku a zapomenout nesmíte ani na dobré sluneční brýle proti oslepujícímu záření horké hvězdy.
 |
| Oproti originálu, má tento záběr Mléčné dráhy v souhvězdí Střelce přehnaně zvýrazněné barvy (a nebodové hvězdy). Ve skutečnosti v noci, jak známo, prakticky vůbec barevně nevidíme. Světlá kolečka přibližně odpovídají velikosti zorného pole triedru. Vpravo dole je otevřená hvězdokupa M 7, nad ní se pak nachází známá Laguna. Výrazné zjasnění Mléčné dráhy pod Lagunou se nazývá Velký oblak ve Střelci. Naopak asi šest stupňů severně od M 8 je tzv. Malý oblak ve Střelci, označovaný M 24. Na tmavé a průzračné obloze je i z našich zeměpisných šířek viditelný jako rovnoměrně světlý ovál (3x1,5 stupně). Všimněte si také, že nejjasnější hvězdy Střelce tvoří "čajovou konvici". © 1999 Naoyuki Kurita (expozice 20 minut, Pentax 67, f=105mm, f2,4, Ektachrome E200) |
Podzimní
nabídka
Podzimní obloze vévodí trojice souhvězdí Perseus, Kasiopeja a Andromeda. Zastavme se nejdříve u Dvojité hvězdokupy v Perseovi, která má také na první pohled zvláštní jméno chí a h Persei. Uvidíte ji přibližně v polovině mezi souhvězdím Persea a Kasiopejou. Bez dalekohledu vypadá jako oválná mlhavá skvrnka o průměru asi půl stupně, v triedru se vám rozpadne na dvě veliké skupiny hvězd. Je to totiž dvojice otevřených hvězdokup. Obě jsou velmi mladé, jejich stáří se odhaduje jen na několik milionů let. Leží sedm tisíc tři sta světelných let daleko, proto jsou úhlově mnohem menší než třeba Hyády a Plejády.
V našem průvodci kosmických cestovatelů zbývá jediný cíl, zato však skutečný hit. Na pozemské obloze se hledá snadno: Součástí Andromedy je trojice jasných hvězd. Nad prostřední z nich spatříte oválnou mlhavou skvrnku se zjasněním uprostřed o délce několika stupňů -- Galaxii v Andromedě (též M 31).
Zmiňuje se o ní arabský pozorovatel Al Súfi už v desátém století našeho letopočtu. Dnes víme, že se jedná o nesmírně rozsáhlý hvězdný ostrov podobný naší Galaxii, který tvoří několik stovek miliard hvězd. Je tak vzdálená, že světlo, jež dnes vidíme, z ní vyrazilo před třemi miliony roky. Tedy v době, kdy lidé teprve slezli ze stromů, naučili se pobíhat vzpřímeně a snad i používat jednoduché nástroje. Mlhovina v Andromedě je nejvzdálenějším objektem naší procházky. Pohled z ní na naší Galaxii a celý přilehlý vesmír bude skutečně nezapomenutelný.
|
Dvacet
nápadných objektů pro triedr
|
||||
| úřední označení | jméno | typ | souhvězdí | nápadnost |
| M 31 (NGC 224) | Galaxie v Andromedě | galaxie | Andromeda |
***
|
| Velmi nápadná: Jasné oválné jádro o průměru kolem dvaceti úhlových minut (poměr velikosti stran 1:1,5 až 1:2) s centrálním zjasněním. Kolem se rozkládá rozsáhlé velmi protáhlé halo, které dosahuje délky až čtyři stupně. Východní část se zdá mírně jasnější. Poblíž mohou být vidět i dvě satelitní galaxie M 32 (slabá, mlhavá hvězda asi sedmé velikosti) a M 110 (podlouhlá drobná skvrnka 8'x3', která se ztrácí v kontrastu s jasnou M 31). | ||||
| M 33 (NGC 598) | Galaxie v Trojúhelníku | galaxie | Trojúhelník |
**
|
| Mdlá, mírně oválná skvrna o průměru asi půl stupně s jasnějším jádrem. Jinak bez výrazných detailů. Jelikož má malý jas, nemusí být za horších podmínek viditelná. | ||||
| NGC 752 | hvězdokupa | Andromeda |
***
|
|
| Zrnitá, mlhavá skvrnka, ze které vystupují dvě desítky slabých hvězd, o průměru asi tři čtvrtě stupně. U jihozápadního okraje (už mimo NGC 752) leží jasná hvězda sedmé velikosti (fyzicky ale k otevřené hvězdokupě nepatří). | ||||
| NGC 869, NGC 884 | chí a h Persei | hvězdokupa | Perseus |
***
|
| Někdy též "dvojitá" hvězdokupa. Dvě koncentrované skupiny jednotlivých hvězd, asi tři čtvrtě stupně vzdálené. Téměř bez mlhavého podkladu. V centru otevřené hvězdokupy "chí" je nápadaná blízká dvojice bílých hvězd, ve středu hvězdokupy "h" se nachází dokonce tři stálice, z nichž nejjasnější je lehce naoranžovělá. Od "chí" vybíhá asi dva stupně dlouhý řetízek hvězd směrem na západ, ke kupě Stock 2 (vypadá jako řada slabých hvězd seskupených do "poháru na víno" -- podstavec tvoří dva výběžky vykreslené hvězdami). | ||||
| Melotte 20 | Kupa alfa Persei | hvězdokupa | Perseus |
***
|
| Skupina jasných stálic mezi alfou a deltou Persei. Jelikož zabírá plochu o průměru kolem čtyř stupnů, vypadá nejlépe v širokoúhlých dalekohledech. Některé z nich mají naoranžovělý odstín, jiné jsou jiskřivě bílé. Otevřená hvězdokupa připomíná hrst poházených diamantů. | ||||
| M 45 (Melotte 22) | Plejády | hvězdokupa | Býk |
***
|
| Otevřená hvězdokupa patří mezi nejkrásnější a nejznámější objekty noční oblohy. Při pohledu bez dalekohledu vypadá jako skupina zhruba desíti hvězd čtvrté velikosti o průměru asi dva stupně. V triedru se promění ve tři desítky blyštivých hvězd s lehce modrým odstínem. Možná vám pak připomenou koníka se skloněnou hlavou. Přímo ve středu hvězdokupy je drobná (optická) dvojhvězda. | ||||
| Melotte 25 | Hyády | hvězdokupa | Býk |
***
|
| Hyády tvoří jednu z nejbližších otevřených hvězdokup. Stálice různých jasností obklopují naoranžovělý Aldebaram a jsou seskupené -- i při pohledu bez dalekohledu -- do nápadného písmene V. Jeho špičku tvoří gama Tauri, okraje alfa a epsílon. V triedru zde spatříte několik desítek hvězd, mnohé s nápadným naoranžovělým zabarvením. Obzvlášť pěkný je kontrast mezi theta 1 a 2 Tauri -- optickým párem s úhlovou vzdáleností 5,6 minuty. | ||||
| M 42 (NGC 1976) | Mlhovina v Orionu | mlhovina | Orion |
***
|
| Fantastická! Na tmavé obloze, kde jsou zřetelné i slabší partie, může mlhovina připomínat letícího netopýra. Na severním okraji má nápadný temný záliv -- tzv. Sinus Magnus, v jehož jižním sousedství se nachází těsný vícenásobný systém -- Trapez. (Jméno dostal podle čtyř nejjasnějších hvězd.) V mlhovině je zřetelné množství dalších detailů, včetně úzkého výběžku z východní strany, tzv. chobotu, směrem k jižně položené iota Orionis. Nejjasnější části mlhoviny mají průměr kolem jednoho stupně. Trapez samotný v malém dalekohledu na jednotlivé hvězdy nerozlišíte, viditelné jsou pouze okolní stálice, jež se dohromady označují theta Orionis. Za prohlédnutí stojí i okolí M 42, které se nazývá Meč Oriona. | ||||
| M 35 (NGC 2168) | hvězdokupa | Blíženci |
**
|
|
| Asi dva a půl stupně severozápadně od éta Geminorum. Jde o větší, nápadnou otevřenou hvězdokupu, která může být viditelná i bez dalekohledu. V triedru vypadá jako hustá skupina středně jasných a slabých hvězd o průměru zhruba půl stupně. Na jihozápadním okraji se pak nachází mlhavá skvrna -- otevřená hvězdokupa NGC 2158. (Zatímco vzdálenost M 35 odhadujeme na dva tisíce světelných roků, NGC 2158 leží osmkrát dál, prakticky na hranici naší Galaxie.) | ||||
| M 41 (NGC 2287) | hvězdokupa | Velký pes |
**
|
|
| Nápadná, hustá otevřená hvězdokupa o průměru kolem jednoho stupně s dvěma desítkami jasných stálic různých odstínů. Má tvar trojúhelníku, za jižním okrajem se nachází slabá hvězda označovaná 12 CMa. M 41 leží asi čtyři stupně jižně od nejjasnější hvězdy noční oblohy -- Síria. | ||||
| M 46, M 47 (NGC 2437, 2422) | hvězdokupa | Lodní záď |
**
|
|
| Pěkné zákoutí v Lodní zádi (Puppis). Dvojice otevřených hvězdokup leží pouze jeden a půl stupně od sebe. M 46 vypadá jako půl stupně veliká mlhavá skvrnka, ze které na západním okraji vystupuje několik slabých hvězd. Východněji položená M 47 je o něco jasnější a zřetelně se rozpadá na skupinu tuctu hvězd sedmé velikosti. | ||||
| M 48 (NGC 2548) | hvězdokupa | Hydra |
**
|
|
| Otevřená hvězdokupa je na tmavé obloze zahlédnutelná i bez dalekohledu (jako mlhavá stálice šesté velikosti). V triedru se promění v zajímavou skupinku jasnějších i slabších hvězd na ploše o průměru půl stupně. Hvězdokupě vévodí řetěz desítky hvězd deváté velikosti, orientovaný ve směru jih-sever. V jeho okolí se nacházejí dva oblouky slabších hvězd, takže M 48 může připomínat letícího motýla. | ||||
| M 44 (NGC 2632) | Jesličky | hvězdokupa | Rak |
***
|
| Krásná otevřená hvězdokupa mezi dvěmi hvězdami páté velikosti -- gama a delta Cancri. Jako protáhlá skvrna, ze které mohou vystupovat ojedinělé slabé hvězdy, je hvězdokupa pozorovatelná i bez dalekohledu. V triedru se rozpadá na skupinu tří desítek stálic šesté a sedmé velikosti (některé mají naoranžovělý odstín) bez mlhavého pozadí. Průměr Jesliček se odhaduje na jeden a půl stupně. | ||||
| M 3 (NGC 5272) | hvězdokupa | Honící psi |
*
|
|
| Kulová hvězdokupa leží přibližně v polovině mezi Cor Caroli (alfa CVn) a Arkturem (alfa Bootis). Má vzhled jasné kruhové skvrny o průměru asi čtvrt stupně, která se směrem do středu výrazně zjasňuje. | ||||
| M 13 (NGC 6205) | Hvězdokupa v Herkulovi | hvězdokupa | Herkules |
**
|
| Kulová hvězdokupa na okraji Herkulova "květináče" se jeví jako kruhová skvrnka o průměru čtvrt stupně. Posazena je mezi dvěma stálicemi asi sedmé velikosti. M 13 je jednou z největších a nejjasnějších hvězdokup tohoto druhu na naší obloze. | ||||
| IC 4665 | hvězdokupa | Hadonoš |
***
|
|
| Nápadná skupina deseti až dvaceti hvězd na nezřetelném mlhavém podkladu. Poblíž se nachází naoranžovělá beta Ophiuchi. | ||||
| M 6, M 7 (NGC 6405, 6475) | hvězdokupa | Štír |
**
|
|
| Dvojice otevřených hvězdokup nízko nad jižním obzorem. M 6 tvoří skupina několika hvězd poskládaná do oblasti o průměru méně než jeden stupeň. M 7 je předcházející velmi podobná. Spolu s Dvojitou hvězdokupou v Perseovi, Mlhovinou v Orionu, Jesličkami, Lagunou a Galaxií v Andromedě patří mezi několik málo objektů známých už ve starověku. | ||||
| M 8 (NGC 6523) | Laguna | mlhovina | Střelec |
***
|
| Neobyčejně nápadná mlhovina, zabírá tak desetinu zorného pole. Jihozápadně od nepřehlédnutelné centrální hvězdě 9 Sgr leží výrazné zjasnění. Ve východní polovině -- od jasné mlhoviny na západě oddělení temným zálivem -- je hvězdokupa NGC 6530, ze které vystupuje několik slabých stálic. Jejich počet nelze odhadnout. Poblíž Laguny se nachází několik dalších nápadných objektů. | ||||
| Oblak ve Štítu | Štít |
**
|
||
| Nápadné zjasnění Mléčné dráhy, které se stěží vejde do zorného pole triedru, s četnými tmavými zálivy na severní a západní straně. Součástí je i nápadná kruhová a silně koncentrovaná hvězdokupa M 11, která se na první pohled podobá kulové hvězdokupě. | ||||
| Cr 399 | Ramínko na šaty | Lištička |
***
|
|
| Nomen omen -- náhodná skupina hvězd šesté velikosti je skutečně nápadná, především svým tvarem. Zabírá asi třetinu zorného pole a patří k ní hvězdy páté velikosti 4 a 5 Vulpeculae. | ||||
| Nápadnost -- vyjádřená jednou až třemi hvězdičkami -- se snaží charakterizovat vzhled objektu v zorném poli běžného triedru. Jde o subjektivní popis autora sestavený na základě jasnosti a úhlové velikosti. Termín "kulovka" a "otevřenka" je samozřejmě nespisovný a zavedli jsme ho jenom proto, abychom k označení typu objektu mohli použít pouze jedno slovo. Ve skutečnosti jde o "otevřené hvězdokupy" a "kulové hvězdokupy". | ||||
Na přípravě této kapitoly spolupracoval Michal Švanda, nádherné snímky hvězdné oblohy laskavě poskytl Naoyuki Kurita.