Jak vypadá ufo?

---

Představte si, že se vás na rušném náměstí neznámý člověk zeptá na cestu. Zatímco mu ji s patřičným zaujetím popisujete, projdou mezi vámi dva muži s velkými dveřmi... Vy sice na chvíli tazatele neuvidíte, vzápětí však bez přerušení pokračujete ve výkladu. Vůbec si přitom nevšimnete, že hovoříte s úplně jiným člověkem! Když totiž mezi vámi procházeli oni "náhodní" dělníci, jeden "tazatel" vystřídal druhého...

Nesmysl? Naopak, seriozní experiment, jenž ukázal, že polovina dotázaných žádnou záměnu dvou osob vůbec nezaregistrovala...

Opravdu, řada studií jasně dokazuje, že svět kolem sebe vnímáme mnohem méně pečlivě, než si připouštíme. Nikdy neregistrujeme všechny detaily, ale jenom ty, které se nám v daném okamžiku zdají důležité. Spoléháme se na vizuální paměť nebo na představivost, často si dokonce vytvoříme falešné vzpomínky, o jejichž reálnosti býváme skálopevně přesvědčeni.

Ve skutečnosti je vnímaný obraz světa kolem nás značně neúplný, přímo iluzorní. Člověk "vidí" jenom některé důležité skutečnosti, mezery si však postupně doplňuje pomocí představivosti a paměti. Časem většinou nedokáže rozlišit informace skutečně viděné od dotvořených. Hodnověrnost "očitých svědků", jak dodávají třeba kriminalisté, je proto třeba brát s velkou rezervou.

V případě nečekaných jevů na obloze je situace ještě komplikovanější. Většinou se jedná o tak silný emociální šok, že si náhodný pozorovatel nevšimne a nezapamatuje byť jen ty zcela základní charakteristiky -- jasnost, polohu na obloze a tvar. Navíc se jenom málokdo na obloze dobře vyzná, a proto ho překvapí i zcela běžné úkazy.

Ostatně i vy si můžete zorganizovat jednoduchý experiment. Pokud kliknete na tento odstavec, otevře se vám v dalším okně animovaný záběr. Všimnete si na něm něčeho zvláštního? A za jak dlouho? Odpověď najdete dole na této stránce.

Název UFO je zkratkou tří anglických slov "Unidentified Flying Object", česky neidentifikovaný létající objekt. (Jedná se o natolik zdomácnělý výraz, že si ho nadále dovolím považovat za slovo a budu ho tak i psát.)

Ufo tedy skutečně existuje, avšak s "létajícími talíři" či přímo s mimozemšťany je spojováno zcela neprávem. Zpravidla se totiž jedná o různé světelné jevy. Devět z deseti "uf" si proto zaslouží označení UPS (Unidentified Phenomenon in the Sky, neidentikovaný jev na obloze) a za většinou z nich se ukrývají poměrně běžné jevy.

Následující přehled rozhodně není vyčerpávající, shrnuje ale většinu jevů, které jsou nejčastěji považovány za ufo. Jak se ale sami snadno přesvědčíte, o nijak záhadné jevy rozhodně nepůjde.

 

Zapadající Venuše či některá jasná hvězda
Každý pracovník hvězdárny potvrdí, že nejčastěji je za ufo považována zapadající Venuše viditelná i za soumraku. Znalosti z astronomie nejsou v obecném měřítku příliš velké a tak výjimečně jasná "hvězda" nízko u obzoru zaujme i náhodného pozorovatele. Vlivem neklidu ovzduší mění svoji jasnost (poblikává) i zabarvení ("vystřeluje šípy"), díky rotaci Země se také pozvolna pohybuje vůči obzoru. Traduje se historka, že zapadající Venuši pronásledovalo v padesátých letech dvacátého století několik stíhaček naší armády. Obdobně mohou u obzoru zaujmout i jasné hvězdy (Arcturus, Antares, Orionův pás). V jejich případě se dokonce může zdát, že "poskakují" kolem své střední polohy až v rozmezí půl stupně.
Reflektory a jiné reklamní projektory
V poslední době stále budí velkou pozornost světelné efekty používané na diskotékách a v reklamě, kdy se prostřednictvím výkonných reflektorů nebo laserů na nízká oblaka promítají různé obrazce, které mění polohu i tvar. Bývají velmi věrohodné a často jsou vidět na vzdálenost až několika desítek kilometrů. Je-li vzduch čistý, nemusí být kužel světla vybíhající z reflektoru vůbec patrný.
Letadla a balony
Množství uf tvoří obyčejná letadla a balóny, která jsou z různých důvodů nezvykle nasvětlena. Vysoko letící letadla může Slunce ozařovat i dlouhou dobu po svém "pozemském" západu. Pozorovatelná jsou i blikající barevná bezpečnostní světla. Jelikož často není slyšet žádný zvuk motorů, dojem z tajemného letícího předmětu bývá velmi věrohodný. V poslední době se navíc objevují reklamní balony osvětlené vlastním světlem a létající za pokročilého soumraku. Takto ozářená vzducholoď vzbudí pokaždé značný zájem.
Světelné jevy v okolí Slunce a Měsíce
Halové jevy vznikají lomem světla Slunce a Měsíce na ledových krystalkách v mracích. Jsou pozorovatelné prakticky každý druhý den, obzvlášť v zimě. Nejčastěji se vyskytuje kruh o poloměru 22 stupňů, případně jeho části, a tzv. vedlejší Slunce či Měsíc. "Vedlejší Měsíc" má podobu eliptické, někdy duhové skvrny umístěné vodorovně od Měsíce ve vzdálenosti 22 stupňů. Skutečný Měsíc přitom mohou zakrýt hustší mraky a na nočním nebi pak sledujeme velkou světlou, někdy duhovou skvrnu.
Družice
Setkáváme se s nimi obzvlášť během letních měsíců, kdy jich v průběhu jedné noci běžně napočítáme i několik desítek. Mají podobu světelných bodů pozvolna letících mezi hvězdami. Navíc se různě zjasňují, zeslabují či poblikávají. Často se také stává, že družice vletí do zemského stínu a náhle zmizí. V poslední době, v souvislosti s lety raketoplánu k Mezinárodní kosmické stanici, není nezvyklé pozorovat jasné družice ve formaci. Pro laika jsou velmi nezvyklá i zjasnění telekomunikačních satelitů Iridium, které se mohou stát na několik desítek sekund nejjasnějším objektem na obloze. Pozorovatelné však mohou být i zcela jiné útvary. Například odpadní voda z amerických raketoplánů, která se promění v oblak ledových krystalků a vykreslí na nebi nápadnou, rychle se pohybující skvrnu.
Zplodiny nosných raket
Zajímavým úkazem, který je sice vzácný, avšak často zaujme tisíce lidí, bývají ionizované zbytky paliva vypuštěného z posledních stupňů nosných raket. Takový úkaz jsme v České republice pozorovali například v květnu 1994. Měl podobu rozmazané skvrny jasnější než Venuše (v dalekohledu ve tvaru "anděla" s křídly). Během krátké doby se zvětšil a rozplynul. Na první pohled zcela nepochopitelný jev viděli v roce 1992 i profesionální astronomové z Evropské jižní observatoře: Svítící prstenec o průměru pět stupňů, ze kterého vybíhal výtrysk o délce asi čtyřicet stupňů. Šlo o sovětskou družici Kosmos 2176, která v té chvíli se zapnutým motorem přecházela na vyšší oběžnou dráhu. Za ní tryskající plyn přitom rozptyloval sluneční světlo. Podobný úkaz (i když ne tak pohledný jako na obrázku) se podařilo zachytit také v červnu 1999, kdy byly z Brna sledovány zplodiny rakety Titan II. Pohotový videozáznam (klikněte na odkaz) zhotovili studenti Richard Cieslar a Tomáš Mencl.		video (mpeg, 2,6 MB)
Družice zanikající v atmosféře
Poslední stupně nosných raket, stejně jako družice, poměrně často zanikají v zemské atmosféře. Z pomalu letícího tělesa se tehdy odtrhávají jednotlivé větší kusy, které postupně shoří. Trosky mění jasnost, zabarvení i počet. Narozdíl od meteorů se pohybují výrazně pomaleji. Takových událostí bylo pozorováno již mnoho, snad nejzajímavější nastal v listopadu 1991, kdy zánik třetího stupně nosné rakety Gorizont pozorovali tisíce lidí nejen u nás, ale i v Německu, Rakousku a v Chorvatsku. V tomto ohledu je přiložený obrázek mírný podvod. Je na něm totiž zachycen průlet jasného, tzv. Peekskillského meteoru. Část fragmentů původního tělesa dopadnula 9. října 1992 na zem, jedna dokonce trefila starý automobil. Ten se ovšem později spolu s meteoritem podařilo vydražit za sedmdesát tisíc dolarů. Pokud kliknete na odkaz pod obrázkem, můžete si dokonce záznam jeho letu přehrát. Zdroj NASA, mpeg, 1 MB.		video (mpeg, 1 MB)
Velmi jasné meteory
Bolidy jsou meteory jasnější než Venuše. Doba jejich letu může přesáhnout až několik sekund, během kterých mění jasnost, poblikávají a mohou se rozpadnout na více částí. Vzácně jsou patrné i ve dne. Přelety některých meteorů dokonce doprovází zvláštní zvuk. Ročně spatří pozorovatel pravidelně sledující nebe několik bolidů. Ty největší vypadají skutečně fantasticky: jsou neobyčejně jasné, rozpadají se, vybuchují, mění barvy. Mohou krajinu ozářit téměř jako Slunce ve dne. Denní bolid na přiloženém snímku přelétnul nad severní Moravou 6. května 2000 a videokamerou ho v Jindřichově v Jeseníkách natočil pan Jiří Fabig.		video (mpeg, 350 kB)
Ostatní jevy
Do této kategorie patří všechny zbývající pozorované jevy. Za ufo jsou považovány různé bodové záblesky od družic nebo letadel. Vzácně jsou nad severním obzorem vidět polární záře -- bílá nebo barevná průsvitná oblaka, která mění polohu a tvar. Také obraz deformovaného Měsíce v kombinaci s mraky může vyvolat dojem "letícího objektu". Totéž platí pro některé typy vysokohorských mraků. Zdrojem uf je i zrcadlení pozemských předmětů na horkém vzduchu. A na posledním místě kosmické lodě mimozemských civilizací... Ostatně jedno takové kontaktní setkání zaznamenali v roce 1987 i účastníci Astronomické expedice na Hvězdárně v Úpici. Tak se na něj (kliknutím na odkaz vpravo) také podívejte.		video (mpeg, 2,6 MB)

 

Ať už se nám to líbí nebo ne, většina jevů ufo bývá odborníky dříve nebo později identifikována. Nepodaří se to pouze u těch, kde astronomům chybí rozumné údaje. Praxe totiž ukazuje, že se pozorovatelé většinou mýlí. Hrubě podceňují vzdálenosti, lineární rozměry, navíc nevědomky přidávají "tajemným" objektům řadu dalších vlastností. A to i v případě lidí, kteří mají vycvičený zrak -- například u pilotů letadel nebo policistů. Ukáže se to po konfrontaci jejich popisu se skutečným průběhem spolehlivě určeného a definovaného úkazu.

Odhady vzdáleností a velikostí udávaných v metrech či kilometrech jsou pro analýzu zcela bezcenné. U různých pozorovatelů se liší až o několik řádů a po porovnání se skutečností se většinou ukáží jako zcela nesmyslné. Odborníci potřebují jiné informace: Především je to přesný čas úkazu. Dále pak údaje o jeho poloze na nebi, vůči jasnějším hvězdám nebo alespoň pozemským předmětům, úhlovou velikost objektu a event. úhlovou rychlost (tj. kolik stupňů urazilo dejme tomu za jednu sekundu). Navíc je zpravidla nezbytné, aby daný jev takto nezávisle popsali alespoň dva lidé -- pro kontrolu a triangulaci, tedy určení lineární vzdálenosti i rozměrů.

Teprve za takových podmínek se podaří drtivou většinu všech uf vysvětlit. Pokud ale i přesto, řekněme pět procent úkazů zůstává i nadále "tajemných", neznamená to ještě, že by se jednalo o důkaz jejich "nepřirozeného" původu. Nemožnost identifikace mohou mít na svědomí výše uvedené nedostatky v pozorování. Navíc v přírodě bezesporu existuje řada velmi vzácných jevů, které na své plné objasnění teprve čeká. Vidět za nimi mimozemšťany prohánějící se v létajících talířích je však přinejmenším přitažené za vlasy.