Je to k nevíře, ale tahle soustava čoček a skleněných hranolů, jejichž základní konstrukce se od počátku dvacátého století příliš nezměnila, je dosud nejdostupnější kvalitní astronomický dalekohled. Samozřejmě, triedr má jistá omezení, ale jinak je s ním na co koukat. Posuďte sami.

Snad nejvděčnějším cílem je Měsíc. Snadno se hledá a i ten nejjednodušší triedr, pokud možno upevněný na stativu, vám na jeho povrchu ukáže více detailů než spatřil Galileo Galilei na počátku sedmnáctého století. Především na terminátoru -- rozhraní světla a stínu -- najednou vystoupí nepřeberné množství kráterů a rozmanitě tvarovaných pohoří. Všechny tyto jemné detaily navíc s postupnou změnou osvětlení, den za dnem, změní i podobu.

Dobrým cílem, který se snado hledá, je i Slunce. Projekcí se můžete podívat na řadu větších či menších skvrn a můžete také sledovat, jak ze dne na den mění polohu ale i podobu. Pozor! V žádném případě se ale na Slunce nedívejte přímo! Můžete si poškodit zrak!

U ostatních těles Sluneční soustavy už to tak slavné není. Na světlé večerní nebo ranní obloze vám triedr pomůže nalézt planetu Merkur, která se nikdy příliš nevzdaluje od Slunce. Venuše je sice nepřehlédnutelná i bez dalekohledu, ale na druhou stranu vám kvalitní přístroj na stativu ukáže, jak v průběhu týdnů mění úhlovou velikost a fázi. Bez zajímavosti není ani fakt, že právě tato pozorování přivedla Galilea Galileiho k přesvědčení, že Země skutečně obíhá kolem Slunce. (Po pravdě řečeno, tyto změny vysvětloval i jiný, tzv. Tychonův model, ve kterém byla naše planeta stále centrem vesmíru.)

Zatímco Mars v triedrech vypadá jenom jako naoranžovělá hvězda, při sledování Jupiteru snadno v přilehlém okolí naleznete hned čtyři jasné měsíce: Ió, Európu, Ganymed a Kallistó (v pořadí od planety). Obzvlášť snadné je zahlédnout poslední dva satelity. Naopak Ió a Európa se mohou často ukrývat v záři oslnivé planety -- v jejich případě proto vyčkejte na dobu, kdy se dostanou úhlově dále od planety. Tuhle informaci vám prozradí třeba Hvězdářská ročenka či některý z běžně dostupných astronomických programů.

Spatřit Saturnův prstenec není vůbec jednoduché. Na subtilní ozdobu druhé největší planety musíte použít dalekohled na stativu, jenž zvětšuje alespoň 20x až 30x. Můžete ale zkusit zahlédnout měsíc Titan. Vypadá jako hvězdička osmé velikosti, která Saturn oběhne jednou za šestnáct dní. Od Saturnu se vzdaluje až na tři úhlové minuty.

Většího zvětšení (vhodného právě pro pozorování planet) lze u triedru dosáhnout tak, že za stávající okulár (za jeden nebo za oba) přidáte další okulár, astronomický nebo i z mikroskopu, upevněný v trubičce (je třeba experimentovat, ne vždy to vede k úspěchu).

V dosahu menšího triedru je i Uran, Neptun a zhruba desítka nejjasnějších planetek, jež se toulají mezi dráhou Marsu a Jupiteru. Abyste měli při jejich identifikaci patřičnou jistotu, bude nejlepší, když si nakreslíte skicu těsného okolí možné planety či planetky a z noci na noc budete sledovat, jak se těleso pohybuje vůči vzdáleným hvězdám.

Pokud máte možnost pozorovat tmavou oblohu daleko od pouličního osvětlení, ukáže vám triedr 7x50 či 10x50 stálice slabé až devět magnitud. Do zorného pole se vám tehdy dostane několik desítek dalších objektů.

Začneme-li podzimní oblohou, je na místě jmenovat zajímavé a pro triedr vhodné objekty jako Galaxii v Andromedě (M 31), o něco slabší galaxii M 33 v Trojúhelníku, dvojici otevřených hvězdokup chí a h v Perseovi či skupinu hvězd kolem Mirfaku -- alfa Persei. Na zimní obloze jsou vděčným cílem Plejády a Hyády z Býka, Mlhovina v Orionu M 42 a Jesličky (M 44) v Rakovi. Z jarní oblohy lze vybrat otevřenou hvězdokupu M 48 v Hydře a kulovou hvězdokupu M 13 v Herkulovi.

Mnoha nádhernými zákoutími kypí především letní nebe. Nezapomenutelné je toulání Mléčnou dráhou, jen tak nazdařbůh. Zahlédnout zde můžete nejrůznější více či méně náhodná nakupení stálic, často podivuhodných tvarů, barevné hvězdy, temné zálivy. Krásná je Laguna (M 8) ve Střelci a nedaleko i otevřená hvězdokupa M 25 či hvězdokupa kulová M 22. Jako drobná mlhavá skvrnka, která ve větších dalekohledech připomíná ohryzek, vypadá planetární mlhovina M 27 v Lištičce. Na západním okraji stejného souhvězdí zase leží Ramínko na šaty -- hříčkou náhody zajímavě vytvarovaná skupina různě vzdálených stálic.

Poblíž Denebu, nejjasnější hvězdy z Labutě, narazíte nejen na jemnou mlhovinu Severní Amerika (na ní je triedr obzvlášť vhodným přístrojem), ale i otevřenou hvězdokupu M 39. A pokud byste chtěli spatřit zbytek po supernově, podívejte se pod hvězdu epsílon Cygni, kde leží Řasy -- cáry dávno zaniklé hvězdy.

Dobře, triedr je skutečný hvězdářský dalekohled. Jenže po kterém z typů sáhnout? Situace na trhu je více než pestrá a rozhodně neplatí úměra, že pokud stojí nějaký přístroj dvacetkrát víc, lze s ním také dvacetkrát víc vidět.

Základní parametry

Slovem triedr se dnes označuje každý dalekohled, v němž se používá trojbokých hranolů k dosažení vzpřímeného obrazu. Většinou se přitom jedná o dvojici spojených dalekohledů, v astronomické hantýrce nazývanou binar.

Jak poznat ten správný?

U triedru je nezbytné vyzkoušet dvě věci: ostření a souosost. Máte-li normální zrak, musí být stupnice optických mohutností při pohledu do dálky (nekonečna) na nule. Pokud nosíte brýle, platí toto nastavení při pohledu přes ně. Pak si ale brýle sundejte a na stupnici nastavte optickou mohutnost svých brýlí. U binaru s centrálním ostřením nastavte nejdříve mohutnost levého oka a poté případnou odchylku pravého oka na pravém okuláru. Poté byste měli do dálky vidět stejně ostře jako předtím. Výjimkou jsou lidé, kteří trpí astigmatismem větším než jedna dioptrie.

Velmi špatnou souosost obou polovin binaru poznáte na první pohled: Pohled do dálky je skrz něj velmi nepříjemný, dokonce můžete obraz vidět dvojitě. Ale i když si na první pohled ničeho zvláštního nevšimnete, je vhodné zkontrolovat, zda předměty v dálce mizí ze zorného pole současně v obou dalekohledech. Prostě se dívejte tu levým, tu pravým okem a přesvědčete se, že za levým, pravým, horním i dolním okrajem mizí stejně. Pokud tomu tak není, dalekohled "šilhá" a není vhodný ke sledování noční oblohy.

Právě "šilhání" je totiž nejčastějším problémem binokulárních dalekohledů a projevuje se nejcitelněji právě při astronomickém pozorování (stejně jako ostatní optické vady).

Na důležitou souosost existuje ještě jeden citlivý test. Rozevřete triedr dle vzdálenosti očí a na okenním parapetu ho namiřte na výrazný předmět v dálce. Začněte postupně vzdalovat oči. Předmět musí po celou dobu zůstat uprostřed obou výstupních pupil, tj. v obou má být vidět stále totéž. Abyste případné "svislé šilhání" nekompenzovali postupným nakláněním hlavy, můžete v půli cesty od očí k triedru držet (nebo na něco položit) vodorovné průhledné pravítko. Leží-li při pohledu jedním okem obě výstupní pupily na jeho okraji, mají tam ležet i při pohledu okem druhým. Jinak je dalekohled opět vadný.

Nejpřísnějším testem optické kvality jsou hvězdy a Měsíc. Pokud můžete, vyzkoušejte dalekohled i v noci -- obraz musí být dokonalý prakticky až ke krajům a hvězdy nesmí mít v žádném případě podobu krátkých barevných úseček či rozostřených flíčků.

S triedrem se proto podívejte na nějakou jasnější hvězdu. Nastavte ji do středu zorného pole, přesně zaostřete a pak s dalekohledem pohybujte tak, aby se stálice dostala až k okraji zorného pole. Pokud je celá optická soustava kvalitní, měl by být odraz ostrý prakticky až k okraji.

Pohledem na Měsíc si dále ověříte, jestli antireflexní vrstvy příliš neovlivňují barevné podání. V některých případech totiž obraz získá (nežádoucí) odstín... například zelený. Pomocí našeho vesmírného souseda si určíte také velikost zorného pole triedru -- měla by být co největší, mezi šesti a sedmi stupni. I v tomto parametru přitom existují mezi jednotlivými výrobci poměrně značné rozdíly.

Po mechanické stránce otestujte nastavování okulárů. Mělo by to jít rovnoměrně, avšak s určitým odporem. Stejně tak by měly fungovat pohyby u okulárů. V případě centrálního ostření se okuláry nemají pohybovat dopředu a dozadu (viklat). Pohledem dovnitř každého z dalekohledů (posviťte si baterkou) zkontrolujte, zda nejsou jednotlivé optické plochy zaprášené či jinak špinavé, poškrábané nebo dokonce uvolněné. Také očnice by neměly být příliš velké.

Drobné úpravy

Už na začátku je vhodné triedr mírně upravit. Nejdříve si podle svých očí nastavte okuláry do správné vzdálenosti. Při pozorování pak mějte oči u okulárů tak blízko (dotýkejte se objímek), aby výstupní pupily splývaly s vašimi zorničkami. Jinak neuvidíte celé zorné pole, které dalekohled poskytuje. Tu a tam bývají tzv. očnice příliš vysoké, pak se je vyplatí poněkud snížit. K řadě modelů dnes pak zcela běžně koupíte zvláštní očnice pro "brýlaté pozorovatele".

Kožený řemínek loveckého triedru je vhodné nahradit tlustou bílou šňůrou. Jednak je v noci nápadnější, jednak se pohodlně nosí i pod bundou. V této souvislosti připomeňme, že triedr je poměrně křehké zařízení, pro které bývá pád na zem osudný.

Nikoli však proto, že by se přímo roztříštil, nýbrž proto, že se posunou jeho skleněné hranoly. Přístroj začne šilhat a jeho oprava může být velmi nákladná. Pokud je vůbec možná (resp. pokud seženete někoho, kdo to umí opravit).

Pokud triedr neberete na delší cesty a nebudou vám vadit jeho zvětšené rozměry, můžete na něj připevnit pevné rosnice, které zpomalí zarosení objektivů. Úplně nejjednodušší je navinout na tubus každého dalekohledu lepenkový kužel, zevnitř vyložený černou plstí. U běžných triedrů postačí délka rosnic kolem dvaceti centimetrů.

Chcete-li triedr využít co nejvíce, začne vám brzo vadit fakt, že se vám třesou ruce. Řešením je stativ, nikoli však běžného typu (takový většinou dodávají i výrobci triedrů). Při obhlížení nebe se totiž často zadíváte hodně vysoko a v místech, kde je pod triedrem obyčejný stojan, potřebujete umístit svou hlavu a tělo. Praktičtější je tudíž vodorovné rameno zakončené svislým čepem, na který nasadíte triedr prostřednictvím malé "montáže".

 

Rady v kostce

Při koupi v žádném případě nedejte na rady prodavačů, kteří mají ve většině případů jenom malý přehled. Pokud to jde, investujte do zcela nového přístroje. V každém případě se ale obloukem vyhněte stánkovým prodavačům a triedrům za cenu pod tisíc korun! Každý triedr charakterizují dva údaje: zvětšení a průměr objektivu v milimetrech. Větší zvětšení přináší nejen menší zorné pole, ale i problémy s chvěním rukou. Větší objektivy sice posbírají více světla a ukáží slabší objekty, ale zvyšují váhu i cenu triedru. Na vnější ploše objektivů a okulárů, event. i dalších optických plochách, má být antireflexní vrstva. V některých případech však může zkreslit barevné podání obrazu. Obecně lze doporučit levný triedr 7x50, resp. 10x50 s centrálním ostřením, antireflexní vrstvou, zorným polem kolem šesti stupňů, pogumovaným povrchem a ostřením pomocí středové osy, který lze koupit za zhruba dva tisíce korun. Levnější dalekohledy mají menší zorné pole, antireflexní vrstvu jenom na vnějších plochách, nikoli na vnitřních a hranolech, event. prostší mechanické uspořádání. Pro řadu účelů se hodí i kapesní 8x40, event. na stativu upevněný 20x60. První dobře poslouží i při procházkách ve volné přírodě či při sledování ptáků a zvěře, druhý je naopak velmi vhodný k průzkumu Mléčné dráhy. Velké triedry jsou však nepříjemně těžké. Cena za přístroje se speciální povrchovou úpravou, vybavené nejrůznějšími technickými vymoženostmi (např. stabilizátorem obrazu) není adekvátní nabízenému komfortu. Hranolové binary se používají už celé století a za tu dobu se výrobcům podařilo objevit a připojit snad všechna možná vylepšení. Dalekohled si před zaplacením dobře prohlédněte. Zkontrolujte mechanické části, správné ostření a hlavně souosost. Pokud vidíte předměty rozmazaně či dokonce dvojitě, v žádném případě triedr nekupujte. Triedr nesmí mít ani jiná viditelná poškození, např. poškrábané antireflexní vrstvy. Podívejte se na ostré linie, např. tmavý strom nebo hranu budovy oproti jasné obloze. Mají červené nebo modré okraje? Žádný přístroj není zcela bez těchto barevných vad, ale některé jsou lepší. Pokud to jde, zkontrolujte triedr pohledem na hvězdnou oblohu. Triedr musí zprostředkovat ostrý obraz v celém zorném poli, bez barevných vad. Kožený pásek triedru zaměňte za tlustou bílou šňůru. Na objektivy nasaďte bytelné rosnice. Při častějších toulkách noční oblohou, ale třeba i při sledování Slunce, vám dobře poslouží i jednoduchá montáž.

Podkladem pro tento text byly pasáže z nepublikované sbírky Jana Hollana "Hvězdářské pomůcky" a přehledové články v časopisech Astronomy a Sky and Telescope. Na úpravě textu spolupracoval Tomáš Havlík, Lukáš Král, Michal Švanda.