Podívejte se Slunci na zoubek!

---

Na úvod jedno důrazné varování: V žádném případě se nesmíte na oslnivý sluneční disk dívat bez speciálních pomůcek. Ať již budete pozorovat pouhým okem nebo dalekohledem, vždy je nezbytné se chránit filtry, které dostatečně zeslabí viditelné i infračervené záření. Pohled na Slunce skrz skutečně dobrý filtr musí být vždy příjemný!

Jakýkoli intenzivní zdroj světla, natožpak Slunce, může zpustit tzv. foto-toxické reakce, které v extrémním případě vedou až k trvalému poškození zraku. Takže ať už použijete jakoukoli techniku pozorování, vždy zůstaňte nadmíru obezřetní!

Na sledování Slunce bez dalekohledu se v minulosti používala především začouzená sklíčka. V dnešní době je ale doporučit nemůžeme: jsou značně nepraktická (saze lehce setřete) a získat vhodně nepropustnou a stejnoměrnou vrstvu není vůbec jednoduché.

Vhodné a především všeobecně dostupné filtry pro pozorování bez dalekohledu jsou "černé" konce vyvolaných černobílých filmů (nikoli barevných), jejichž dostatečnou zásobu si můžete docela jednoduše připravit i sami.

Kupte černobílý film, vytáhněte jej z kazety, ponechejte chvíli na denním světle a poté vyvolejte tak, abyste dosáhli maximální hustoty. Políčka filmu nakonec poskládejte na sebe: Když se budou zčásti či úplně překrývat, získáte vynikající filtr s několika stupni šedi. Jejich kvalitu si přitom lehce otestujete pohledem na sluneční disk či vlákno zapnuté žárovky: V žádném případě nesmí oslňovat!

Při pozorování bez dalekohledu můžete také s úspěchem využít "brýle", se kterými jste sledovali některé z minulých zatmění Slunce -- mnohé z nich však mají nepřirozené zabarvení, navíc obraz často rozostří! V nouzi nejvyšší lze sáhnout i po jiných filtrech, především pak temných svářečských filtrech č. 13 ne 14 (pozor, ať se nepořežete o jejich ostré hrany).

Jaké "home-made" filtry jsou naopak nevhodné či dokonce nebezpečné? Tmavé konce barevných filmů, černobílé filmy bez sloučenin stříbra, neutrální fotografické a polarizační filtry. Fakt, že skrz ně vidíte zeslabený kotouč Slunce, ještě není zárukou dostatečné ochrany vašich očí!

Mnohé z výše uvedených filtrů -- zejména černobílý fotografický film a svářečské sklo umístěné před objektivem -- lze použít i při sledování Slunce dalekohledem. Trpí však řadou neduhů. Předně nejsou dostatečně opticky kvalitní, navíc se v nich vyskytují mikroskopické dírky či více průhledné části, kterými do dalekohledu vstupuje rušivé množství světla. Obraz pak nelze zaostřit, navíc pohled kazí různé další zdroje světla. Nezodpovězenou otázkou pak zůstává vhodná nepropustnost nejen ve viditelném, ale též infračerveném a ultrafialovém oboru spektra.

Takže pokud hodláte Slunce sledovat častěji, pak si za několik set korun pořiďte některý ze speciálních filtrů. Připevňuje se před objektiv dalekohledu a při rozumné manipulaci je dostatečnou ochranou vašich křehkých očí. Navíc umožňuje ve větších zvětšeních prohlížet i jednotlivé detaily.

 

V úterý 8. ledna 2002 se uskutečnilo netradiční setkání: kolem Slunce ve vzdálenosti jenom 0,12 astronomické jednotky prolétla kometa 96P/Machholz. Zátiší, doplněné jasnou Venuší (vpravo od terčíku zakrývajícího oslnivý disk Slunce), zcela náhodou ozdobil i rozsáhlý výron koronární hmoty. Kometa 96P/Machholz na rozdíl od jiných sebevražedných vlasatic tohle setkání přežila, takže se s ohledem k periodě oběhu 5,24 roku do blízkosti Slunce opět vrátí v roce 2007. Celé rendezvous nebylo ze Země pozorovatelné, docela nerušený výhled na něj však měla observatoř SOHO, ze které pochází i přiložený záznam (klikněte na obrázek). Jde o pozorování koronografu C3 od 6. do 11. ledna 2002. Formát mpeg, 3,6 MB. (Zdroj NASA/ESA/SOHO)

 

Aktuální podobu Slunce zjstíte v kapitole "Vesmír na vlastní oči".

V tomto ohledu je zcela optimální BAADER AstroSolar™ Safety Film (http://www.baader-planetarium.com/) z produkce německého planetária v Baaderu. Jedná se o velmi tenkou (0,012 mm) homogenní fólii pokrytou z obou stran ochranným filtrem, který propustí pouze 0,001 procenta dopadajícího světla. Svými vlastnostmi se blíží téměř dokonalému neutrálnímu filtru, jenž ukáže Slunce v pravých barvách (tedy ne modře nebo oranžově, jak se často stává). Navíc se nabízí v řadě formátů, ze kterých si pomocí nůžek optimální velikost lehce vystřihnete. Cena za fólii formátu běžné A4 je 25 amerických dolarů a za české koruny ji nabízejí i některé domácí firmy.

Recenze řady odborníků, stejně jako zkušenosti amatérských i profesionálních pozorovatelů, nedají na BAADER AstroSolar™ Safety Film dopustit. Hodí se jak k pozorování pouhýma očima nebo s dalekohledem, tak i před fotografické kamery. Jednoduše ho napnutý připevněte na zvláštní objímku před objektiv tak, aby se do tubusu nedostalo světlo jiným způsobem než skrz filtr. Ujistěte se přitom, že vám nemůže ani náhodou spadnout. No a pak už se můžete dívat.

 

Základní projevy sluneční činnosti: Nejnápadnější jsou tmavé sluneční skvrny, jejichž putování přes celý disk, stejně jako komplikovaný vývoj, můžete sledovat dokonce i bez dalekohledu. Jedná se asi o 1500 stupňů chladnější místa v tzv. fotosféře, viditelné tenké slupce Slunce. Nejtmavší (tedy i nejchladnější) část slunečních skvrn se označuje umbra (tj. stín), světlejší okraje pak penumbra (tj. polostín). Jejich velikost může dosáhnout až několika desítek tisíc kilometrů! Vývoj jedné velmi zajímavé skupiny slunečních skvrn vám zprostředkuje "Příběh psaný Sluncem", který zhlédnete po kliknutí na obrázek vpravo. Tloušťka fotosféry se odhaduje na dvě stě kilometrů a z oblastí pod ní nám už žádné záření nepřichází. Při pohledu ze Země má tato okrajová slupka jenom 0,3 úhlové vteřiny, a proto je okraj Slunce relativně ostrý. Zatímco teplota fotosféry dosahuje asi šesti tisíc stupňů Celsia, fakulová pole jsou ještě o něco teplejší. Vypadají jako světlé plošky nepravidelného tvaru, které doprovází větší skvrny. Poměrně lehce jsou pozorovatelné i na okraji slunečního disku. Zde patrné okrajové ztemnění Slunce pak vzniká proto, že záření z centra kotouče a z jeho okrajů k nám přichází z různé hloubky sluneční fotosféry (na okraji z chladnějších vrstev). Posledním jevem, se kterým se můžete za dobrých pozorovacích podmínek setkat na povrchu Slunce, je tzv. granulace. Na fotografii patrná bohužel není, ale při projekci dalekohledem vypadá jako drobné zrnění po celém disku. Jedná se o vrcholky vzestupných proudů o několik set stupňů teplejší než okolí, které přinášejí energii z vnitřních oblastí směrem k povrchu.

 

Doporučit naopak v žádném případě nemůžeme "speciální" okulárové filtry, které lze pořídit s levnými dalekohledy. Hlavní část slunečního světla totiž nelze odstranit až po průchodu dalekohledem. Filtr za či před okulárem se proto zahřívá a často praská, filtry z fotografického filmu, resp. pokovené folie se rychle protaví. Jedinou výjimkou jsou speciální, běžně však nedostupné okuláry.

Velmi snadné je sledovat Slunce dalekohledem pomocí tzv. projekce, kdy si jeho obraz promítnete na kousek bílého papíru. Nehledě na absolutní bezpečnost, může spolu s vámi pozorovat hned několik lidí, navíc lze pohodlně a relativně přesně pořídit i kresbu celého disku.

Stejně jako na přiložené fotografii nejdříve dalekohled na stativu opatrně namiřte na Slunce (u triedru ale nezapomeňte zakrýt jeden objektiv, u větších přístrojů hledáček). Pomoci si můžete vrženým stínem tubusu, nikdy se však na Slunce nedívejte přímo! Potom zhruba dvacet, třicet centimetrů za okulárem přidržte čistý bílý papír -- světlé kolečko, které se vám na něj promítne, je obraz Slunce.

Jestliže nebudou jeho okraje ostré, zkuste papír přiblížit či oddálit a pohrajte si i s ostřením. Pokud budete mít trochu štěstí, pak se v kotoučku objeví více či méně nápadné skvrnky: ano, sluneční.

Budete-li metodu projekce využívat u větších dalekohledů, které poskytují různá zvětšení, dbejte na čistotu okulárů. Jestliže jsou zaprášené, mohou se při delší expozici zahřát natolik až prasknou. Nápor slunečního světla nemusí vydržet ani umělohmotné clonky, které řada okulárů také obsahuje.

Pro dostatečně komfortní pozorování se navíc osvědčilo zahalit okulárový konec s projekční plochou do tmavé látky tak, aby se odstínilo světlo z okolí. Lépe pak vyniknou drobné detaily. (Pozor, aby se vám látka nepropálila a nebo rovnou nezačala hořet!) A jestliže se tomuto druhu pozorování oddáte častěji, určitě pro vás nebude těžké vyrobit jednoduchý držák papíru připojený k dalekohledu.

Co to vlastně jsou sluneční skvrny? Nic jiného než chladnější místa ve fotosféře -- viditelné tenké slupce Slunce, které se díky kontrastu se zářivějším okolím zdají temné (mají asi čtyřikrát menší jas). Zatímco teplota Slunce je zhruba pět tisíc pět set stupňů Celsia, u slunečních skvrn klesá na čtyři a půl tisíce stupňů, u světlejších ploch je asi o pět set stupňů vyšší.

Zajímavé je, že mění nejen polohu -- díky rotaci Slunce, ale že se také vyvíjejí: velká skupina se může během několika dní rozpadnout na menší a postupně zcela zmizet. Ostatně, podívejte se na jeden takový "příběh" psaný samotným Sluncem.

Kromě toho četnost sluneční skvrn kolísá ve zhruba jedenáctiletých cyklech. Zatímco v roce 2000 jsme prožívali tzv. maximum sluneční činnosti, kdy bylo každý den vidět hned několik velkých skupin, nyní bude až do roku 2005 až 2006 jejich počet klesat. V době tzv. minima sluneční činnosti pak nemusíme i několik týdnů na povrchu zahlédnout jediný detail.

Sluneční skvrny ovšem nejsou jedinou ozdobou. Kromě nich mohou být na okrajích kotouče patrné i nevýrazné světlé skvrny -- tzv. fakulová pole, která představují světlejší oblasti horní fotosféry.

Za dobrých podmínek -- především klidného vzduchu -- je viditelné i zrnění po celém disku Slunce, tzv. granulace. Jedná se o vrcholky vzestupných proudů teplejšího plazmatu, jež přinášejí energii z vnitřních oblastí k povrchu. Na snímcích, ale též při pohledu dalekohledem, si můžete všimnout i okrajového ztemnění, kde sledujeme chladnější fotosféru. Ve středu disku se totiž díváme zhruba sto kilometrů hluboko, na okraji dohlédneme fotosférou rovněž tak daleko, avšak podél okraje, nikoli do hloubky. A jelikož s rostoucí hloubkou vzrůstá i teplota sluneční atmosféry, je obraz Slunce uprostřed světlejší.

animace ve větším rozlišení (mpeg, 9,5 MB)

Naprosto unikátní videozáznam změn vzhledu Slunce v první polovině roku 2001, který je založený na záběrech observatoře SOHO. Na její palubě je totiž tzv. Michelson Doppler Imager (MDI), který dokáže pořizovat záběry disku ve "viditelném světle", resp. něčem, co se tomu hodně blíží. Všimněte si nejen rotace Slunce, ale též změn, kterým skvrny podléhají. Fascinující... (Zdroj the SOHO/MDI consortium. ESA/NASA, mpeg, 3 MB)