"Minulého roku v listopadu, jedenáctého večer po západu Slunce, když jsem po svém zvyku obdivoval hvězdy na jasném nebi, postřehl jsem, že nová a neobvyklá hvězda, převyšující všechny ostatní jasností, svítí mi právě nad hlavou; a protože skoro od dětství znám hvězdy dokonale (což není nijak zvlášť obtížné), bylo mi zcela zřejmé, že žádná hvězda v těch místech nikdy dříve nebývala, tím spíše žádná tak jasná jako tato.

Byl jsem tak překvapen, že jsem se nestyděl nevěřit svým očím. Ale když jsem jiným ukázal místo a oni tam hvězdu také viděli, nebylo pochyb. Je to skutečně zázrak, buď největší od začátku světa v přírodě vůbec, nebo alespoň zázrak stejně veliký jako ony popsané v Písmu, totiž zastavení se Slunce na nebeské dráze na prosbu Jošuovu a zatmění Slunce při ukřižování.

Neboť všichni filozofové se shodují a fakta to prokazují, že na nebi není žádných změn, vzniku ani zániku; ale že nebe a nebeská tělesa na něm se nemění ani co do počtu, rozměrů, světla, ani v žádném jiném ohledu..."

Tak v publikaci "O nové hvězdě, nikdy dosud nevídané od počátku světa" popisuje dánský hvězdář Tycho Brahe objev supernovy, která vzplála roku 1572 v souhvězdí Kasiopeji. Byť se jednalo o neopakovatelnou událost, představuje podrobný popis jedné z prvních proměnných hvězd. Tycho Brahe ji sice neobjevil, ale jeho přesná měření ukázala, že supernova je od nás mnohem dál než Měsíc, v oblasti vesmíru považované až do té doby za dokonalou a naprosto neměnnou. Pokud by totiž byla tak blízko jako Měsíc, musela by se její poloha vůči hvězdám od večera do rána změnit o celého půl stupně.

Dopad tohoto jevu si na sklonku šestnáctého století uvědomilo jenom několik málo evropských astronomů: Na rozdíl od Aristotelovy představy podléhá hvězdná obloha změnám a uspořádání vesmíru je mnohem složitější, než si lidé do té doby mysleli. Cesta k objevu, že se nejednalo o "novou hvězdu" čili novu, nýbrž tzv. supernovu -- zkolabovanou hvězdu s hmotností více než desetkrát větší než Slunce -- však trvala další tři staletí.

"Když bylo novou hvězdu ponejprv spatřil, zářila jasněji než všechny stálice včetně Vegy a Síria. Byla dokonce jasnější než Jupiter, který tenkráte vycházel zvečera, a jasností se rovnala Venuši v největším lesku... Po celý listopad zůstala jasnost novy vcelku beze změn, za jasných dnů ji mnoho pozorovatelů spatřilo za bílého dne -- i v pravé poledne, což se jinak stává pouze Venuši. V noci pak nova často prosvitla mraky, jež zcela zahalily všechny ostatní hvězdy. Tento lesk si však neuchovala nadlouho, nýbrž záhy počala slábnout, až konečně zmizela z dohledu vůbec."

Stálice mají nejen rozdílnou hvězdnou velikost a barevný odstín, ale mnohé z nich, bez ohledu na neklid zemské atmosféry, více či méně nápadně mění jasnost. Tyto tzv. proměnné hvězdy každý večer předvádějí bezesporu unikátní nebeská představení, za kterými se ukrývá mimořádně pestrá skupina osamocených stálic i dvojhvězd s rozmanitými příčinami pozorovaných změn a jejich projevy.

Máte-li vhodnou mapu, pokuste se pravidelně odhadnout hvězdnou velikost především d Cephei, h Aquilae a při vhodných příležitostech i b Persei, b Lyrae, l Tauri. Výsledkem pozorování může být světelná křivka, která ukazuje, jak se jejich jasnost (vynášená na svislé ose) měnila s časem nebo dle tzv. fáze (na ose vodorovné).
 

Algol (b Persei)  
   
Jednou z nápadných proměnných hvězd je Algol ze souhvězdí Persea. Patří mezi tzv. zákrytové dvojhvězdy, u kterých při oběhu kolem společného těžiště pravidelně jedna složka nakrátko zakrývá druhou. Každých 2,87 dne (tj. 2 dny 20 hodin a 53 minut) se proto zeslabí z běžných 2,1 mag na 3,4 mag. Celý úkaz trvá asi deset hodin, nejnápadnější je v rozmezí dvou hodin kolem předpověděného středu zákrytu.

Za srovnávací hvězdy můžete použít třeba g And (s hvězdnou velikostí 2,1 mag), e Per (2,9 mag) a k Per (3,8 mag). Jasnost proměnné v době zákrytu odhadujte alespoň dvakrát za hodinu, u každého pozorování přitom nezapomeňte do deníku zapsat čas s přesností na minutu. Už po první takové události můžete zkusit vykreslit průběh světelných změn.

Minima Algolu jsou v přiložené tabulce udána ve tvaru den a čas středu zákrytu ve světovém čas. Ten se oproti občanskému času liší v zimě o jednu hodin, v létě o dvě. (Tj. máte-li v únoru na hodinkách 23:03, je 22:03 světového času, máte-li v července na hodinkách 6:45, je 4:45 světového času.) Uvedeny jsou všechny úkazy, které nastávají v době, kdy je Algol při pohledu z České republiky nad obzorem a naopak Slunce pod obzorem. Z jiných míst naší planety tudíž mohou být viditelné i další zákryty. Tabulka je však platná -- s přimhouřením oka -- pro celou Evropu.

Sheliak (b Lyrae)  
   
Výraznou zákrytovou dvojhvězdou je i b Lyrae, nazývaná Sheliak. Změny se během několika hodin odehrávají v rozmezí 3,3 a 4,4 magnitudy s periodou 12,9 dne. Za srovnávací hvězdy se nabízí g Lyr (3,3 mag), J Her (3,9 mag), z Lyr (4,1 mag) a k Lyr (4,3 mag), ale pokud vám nebudou vyhovovat, využijte i jiné blízké stálice. Pozorovat začněte asi čtyři hodiny před začátkem předpověděného úkazu a jasnost odhadujte jednou až dvakrát za hodinu. Pro předpověď uvedenou v přiložené tabulce platí stejná pravidla jako u Algolu.

lambda Tauri  
   
Na zimní večery je pěknou zákrytovou dvojhvězdou l Tauri, u které se zákryty opakují s periodou 3,953 dne. Jelikož se zeslabuje z 3,4 na 3,9 magnitudy, můžete ji jednou až dvakrát za hodinu porovnat s p3 Ori (3,2 mag), g Tau (3,7 mag) a m Tau (4,3 mag). Protože celý jev trvá kolem čtrnácti hodin, zřejmě ho nestihnete prostudovat ani za dlouhých zimních nocí (dva odhady za hodinu).

Mnohem lepší proto bude, když po celou zimu nezávisle na předpovědi uděláte jeden odhad jasnosti l Tauri za noc. Světelnou křivku nakonec poskládejte podle tzv. fáze. 

další proměnné hvězdy  
   
Na nebi existuje také řada hvězd, které se mění prakticky nepřetržitě: například d Cephei a h Aquilae, které patří mezi tzv. cefeidy.

Jasnost d Cephei kolísá s periodou 5,367 dne v intervalu 3,5 a 4,5 magnitudy. Při pozorování se proto doporučuje dvakrát až třikrát za noc porovnat její jasnost s z Cephei (3,4 mag), e Cephei (4,2 mag) a b Lacertae (4,4 mag). Světelnou křivku pak po několika týdnech či měsících poskládejte podle fáze.

Ještě snazší je odhalit kolísání hvězdné velikosti h Aguilae, což je velmi pěkná proměnná hvězda letní oblohy. Mění se v rozmezí 3,5 a 4,4 magnitudy s periodou 7,18 dne. Jako srovnávací hvězdy využijte d Aql (3,4 mag), b Aql (3,7 mag) a i Aql (4,4 mag).

Podívat se můžete i po jasných hvězdách, které se mění pomaleji (a nepravidelně), jako třeba R Lyrae, m Cephei, Betelgeuse (a Orionis), c Cygni, Mira (o Ceti) a R Hydrae. U posledních tří si všimněte především toho, zda jsou vůbec vidět.