Naše
denní hvězda má pro profesionály i amatéry řadu bezesporných výhod:
za jasného počasí se dobře hledá, je natolik blízko, že na jejím povrchu
můžeme sledovat i relativně malé detaily, a díky zásadnímu vlivu na
kosmické počasí, jež ovlivňuje chod drahých umělých družic, je v současnosti
"v kurzu" a snadno se na její studium shánějí peníze. Navíc vystupuje
jako jakýsi "etalon", vůči kterému se porovnávají všechny ostatní stálice.
Na oblíbenosti Slunce určitě přidává skutečnost, že i astronomové patří mezi obyčejné smrtelníky. Studuje se ve dne, v noci zbývá čas na rodinu, manželku či manžela... Možná právě proto sluneční povrch tak intenzivně sledují i pracovníci řady našich "lidových" hvězdáren.
Nemá smysl diskutovat o tom, zda si Slunce doopravdy zaslouží pozornost. Když už ne kvůli ničemu jinému tak proto, že bychom bez něj určitě nebyli. Právem je ústřední postavou mnoha náboženství, právem mu národy celého světa věnovaly zlatem ozdobené chrámy, právem ho dnes nepřetržitě pozorujeme nejen z řady pozemských observatoří, ale i z automatických sond na oběžné dráze kolem Země i samotného Slunce.
Důkladný výzkum denní hvězdy nám leccos naznačuje o životě i podstatě vzdálenějších stálic, navíc nás může poučit při napodobování termonukleárních procesů -- v budoucnosti možná jednoho z klíčových zdrojů elektrické energie. Bouřlivé procesy na povrchu Slunce kromě toho značným způsobem ovlivňují stav přístrojů i odvážných astronautů pobývajících na umělých družicích (či v budoucnu na cestě k Měsíci či Marsu) a ve výjimečných případech i dění pod ochranným příkrovem zemské atmosféry. V poslední době se dokonce hovoří o možných změnách tzv. sluneční konstanty, které by vedly k drastickým proměnám v energetické rovnováze naší planety.
Je to k nevíře, ale přes veškerý pokrok techniky je stále jedním z důležitých způsobů vyšetřování Slunce pozorování ve viditelném, tzv. bílém světle. Až do poloviny devatenáctého století to byl dokonce způsob jediný.
V tomto pásmu jsou nejviditelnějším projevem aktivity dodnes ne zcela pochopené sluneční skvrny: Galileo Galilei, Christopher Scheiner či páni Fabriciové jako první systematicky zakreslovali sluneční skvrny a odvodili tak rychlost rotace Slunce. Proměny těchto tmavých útvarů donutily astronomy přemýšlet o tom, co to vlastně Slunce je. Amatérský astronom Heinrich Samuel Schwabe v první polovině 19. století zjistil, že jejich počet kolísá zhruba v jedenáctileté periodě (tzv. slunečním cyklu). Jiný amatér, Christopher Carrington, díky analýze řady kreseb ukázal, že se během každého cyklu podle jistého pravidla mění jejich typická poloha a zkonstruoval známý motýlkový diagram.
Zrod i zánik slunečních skvrn v jedenáctiletém cyklu, stejně jako jejich mnohotvárnost a struktura se dodnes studují v bílém světle. Často prostřednictvím fotografických či CCD záběrů z velkých vakuových observatoří, tu a tam i pomocí obyčejným kreseb tužkou, vedenou zručnějším hvězdářem, který si obraz Slunce promítne na ploché stínítko.
"FOTOSFEREX
vznikl z iniciativy RNDr. Ladislava Křivského, CSc. koncem sedmdesátých
let dvacátého století," popisuje známý český projekt zaměřený na
jednoduché sledování Slunce František Zloch ze slunečního oddělení Astronomického
ústavu Akademie věd České republiky v Ondřejově. "Doktor Křivský
začal vydávat týdenní předpovědi sluneční aktivity. Protože v té době
byl akutní nedostatek aktuálních pozorováni sluneční fotosféry, přišel
s nápadem použít jako jeden z podkladů pro předpovědi zákresy stavu
sluneční fotosféry z hvězdáren a pozorovatelen v tehdejším Československu.
Mechanismus fungování vystihoval název této pozorovatelské služby: FOTOSFER
... fotosféra, EX ... zasílání expresní poštou. Šlo tedy o zasíláni
buď originálu nebo kopie zákresu sluneční fotosféry do Ondřejova expresní
poštou. Kresby byly používány jako podklad pro sestavování týdenních
předpovědí sluneční aktivity."
Ano, celý projekt Fotosferex byl postaven na tom, že pracovníci českých a slovenských hvězdáren, stejně jako řada osamocených amatérů pravidelně pomocí běžných dalekohledů kreslili skvrnitou podobu Slunce. Jenom v osmdesátých letech dvacátého století považovalo tuhle iniciativu za "hlavní" odborný program celá řada českých hvězdáren.
Pozorovatelé kresby buď ihned nebo až na požádání zasílali do Ondřejova, kde se na základě této dlouhé a pokud možno nepřerušené řady (samozřejmě i s ohledem na další měření) tamní pracovníci pokoušeli předpovídat sluneční aktivitu v nejbližším období (a v případě chybných předpovědí i opravovat používané modely). Jejich prognózy se využívaly na řadě možných i nemožných míst.
Počítačová síť tehdy nebyla, nanejvýš tak archaický dálnopis či fax na některé z privilegovaných pošt, takže šlo bezesporu o zajímavý počin. Jenže dnes? Na internetu je už skoro všechno, včetně aktuálních záběrů z řady pozemních i kosmických observatoří.
"Dobrovolná pozorovatelská služba Fotosferex doznala postupem času mnoha změn," potvrdil nám František Zloch. "Od roku 1990, kdy odešel dr. Křivský do důchodu, převzala vydávání předpovědí aktivity pozorovatelská patrolní skupina v ondřejovském slunečním oddělení. Vlastní ondřejovská pozorování, možnost operativního získávání informaci o sluneční aktivitě pomocí internetu a kontakty s pozorovateli observatoří u nás i ve světě -- to všechno způsobilo, že se Fotosferex v dnešní době přežil. Na pracovním semináři v roce 1998 bylo dohodnuto, že se zasílání denních pozorování ruší, pozorovatelé jsou srozuměni s tím, že zašlou svá zákresy pouze na požádání."
Amatérské
pozorování povrchu Slunce bychom ale v žádném případě zatracovat neměli.
"Vyhodnocené zákresy celého fotosférického disku jsou podkladem pro
výpočet definitivních hodnot relativního čísla slunečních skvrn,"
hodnotí současný přínos dobrovolných pozorovatelů František Zloch. "Zákresy
detailů velkých skupin skvrn mohou být doplňujícím materiálem pro sestaveni
přehledů vývoje těchto skupin."
"Zákres sluneční fotosféry je i v dnešní době jedním z nejrychlejších způsobů, jak získat přehled o aktuálních polohách a vývojových typech skupin slunečních skvrn. Je nedostižný v zachyceni drobných detailů ve skupinách skvrn. Proto má cenu se touto prací zabývat, solidní a systematická pozorování nacházejí své použití."
Nyní osobní názor autora seriálu: Stejně jako v řadě jiných oborů nejsem odborník, ale mám pocit, že jsem zatím na práci, která by obsahovala detailní kresby slunečních skvrn (z pera amatérů i profesionálů) nenarazil. Možná je to nedůvěra profesionálů ke kvalitám toho či onoho kreslíře, možná je to pohodlnost -- fotografie se získává mnohem snáz než desítky minut až několik hodin trvající pečlivá skica u okuláru dalekohledu. Ostatně dnešní CCD technika i fotografie s vysokým rozlišením dokáže pravé divy a mnohdy objektivně zachytí jevy, na které je lidské oko přece jen "krátké". Navíc se už dnes na několika místech naší planety rodí speciální sluneční dalekohledy vybavené tzv. adaptivní technikou, takže dokáží zachytit na povrchu Slunce detaily malé jen 75 kilometrů...
Možná si ale řeknete: nejsou alespoˇm zajímavá pozorování bez dalekohledu -- z historických důvodů? Lidé si přece už dávno všimli, že jinak dokonalou pleť Slunce tu a tam hyzdí drobná skvrnka. Při snaze získat z těchto sporadických záznamů dochovaných v různých kronikách alespoň hrubé informace o sluneční aktivitě jsou důležitým podkladem právě dnešní pozorování bez dalekohledu. Naznačují totiž, jak často a jak velké bývají skvrny vidět. Tedy když si oslnivý jas denní hvězdy zeslabíme vhodně tlustou vrstvou mraků či zaprášenou atmosférou večer při západu nebo ráno při východu.
Tento pokus -- domnívám se -- ale naráží na jeden faktický problém: na rozdíl od náhodných pozorovatelů dávné minulosti víme, co máme vidět, a navíc to hledáme systematicky. Proto se mi zdají pokusy o navázání starých záznamů na ty soudobé značně diskutabilní. Sběrem a vyhodnocením těchto dat se kromě toho stejně nikdo příliš nezabývá.
Při pohledu kritickým okem lze tudíž říci, že systematické pozorování slunečního povrchu (nikoli jedna či dvě kresby tu a tam dle nálady pozorovatele) svůj význam má. Za prvé didaktický. Jako názorná pomůcka při veřejném pozorování Slunce na běžných hvězdárnách či pro začínající hvězdáře, kteří si mohou sami pro sebe odvodit řadu bezesporu zajímavých vlastností naší mateřské hvězdy. Za druhé: definitivní hodnoty relativních čísel slunečních skvrn (tedy počet skvrn plus desetinásobek počtu skupin) se stále neurčují z umělých družic, nýbrž z vizuálních pozorování, lidově řečeno z nakreslených sluníček.
Lidské oko je prostě v mnoha ohledech stále ještě nepřekonané -- hlavně ve schopnosti vybírat jen ty nejlepší obrazy. A pokud už se do vesmíru nějaká observatoř dostala, pak se většinou nezatěžuje sledováním Slunce ve viditelném světle, ale vybírá si nejrůznější úzce vymezená pásma elektromagnetického spektra, zejména ta, jež jsou ze Země nepozorovatelná.
Pokud se tedy rozhodnete soustavně pozorovat Slunce dalekohledem, nejspíš přispějete jen docela malinkým dílem do záplavy odhadů, ze kterých vychází průměrné relativní číslo pro ten který den v životě naší denní hvězdy. Odborná amatérská pozorování viditelného povrchu běžně dostupnými dalekohledy totiž dnes neznamenají nic jiného než počítání slunečních skvrn. Jednoduše nakreslit Slunce, udělat jednoduchou statistiku, výsledek poslat do některého z odborných center a stát se anonymní součástí balíku podobných záznamů, na jehož konci je definitivní hodnota relativního čísla pro konkrétní den. Někomu to stačit bude, jinému ne.
| resumé:
Systematické pozorování povrchu Slunce bez speciálních pomůcek, tedy projekcí na stínítko za okulárem dalekohledu (event. s filtrem přímý pohled), není z odborného hlediska nic jiného než počítání skvrn, které se stane anonymní součástí průměrného relativního čísla. Tu a tam může detailní kresba větší skupiny také výjimečně doplnit i nějaký vědecký článek. Sledování skvrn (ať už s dalekohledem nebo bez něj) je tak především zajímavých cvičením pro začínající pozorovatele. |
doporučené linky: