Každé
léto se s dozrávajícími klasy a začínajícími prázdninami objevují "tajemné"
kruhy v obilí. Tahle často velmi povedená "přírodní grafitti" si přitom
zaslouží pozornost hvězdářů. Nikoli však jako stopy po mimozemšťanech,
projevy geomagnetických polí či tajemné aury velkého Křečopaužta, ale
coby zajímavá díla umělců, kteří -- z pochopitelných důvodů -- zůstávají
v anonymitě. Skutečně je tomu tak. Všechny kruhy jsou pravé. Vyrábějí
je totiž lidé!
Za zakladatele tohoto zajímavého uměleckého směru se podle dochovaných legend považuje několik anglických nadšenců. Jejich výtvory v osmdesátých letech dvacátého století zaujaly nejen širokou veřejnost, ale dokonce daly za vznik celé "vědní" disciplině, která -- přiznejme si to -- vcelku solidně vynáší. S koncem druhého milénia a tedy i probuzením mnoha nejrůznějších náboženských sekt se přitom kruhy v obilí hřejí na výsluní mediální slávy čím dál tím častěji. Zvlášť, když jsou letní měsíce většinou pro novináře "okurkovou sezónou".
Není divu. Člověk přece rád věří v tajemného a nevysvětlitelné jevy. V minulosti to byly čarodějnice, které se proháněly po obloze a měly na svědomí zanášení slepic, nedonošené tele, dvouhlavou ovci, neúrodu i hladomor. Většina lidí se jich bála -- stejně jako čert kříže, ale vyskytli se i tací koumáci, kteří čarodějnictví praktikovali a podnikavě využívali ve svůj prospěch. A pokud je na závěr kariéry nečekala hranice suchého dříví podpalovaná smolnou loučí, užívali si zpravidla přepychu až do přirozené smrti.
V době meziplanetárních sond, genetiky, důmyslné elektroniky, všeobjímajícího internetu a jemného toaletního papíru věří lidé v moderní čarodějnice, život po životě, proutkaře, magii lidských smyslů, rok 2000, životní magnetismus, astrologii, osud v kávovém lógru či malé modré ufouny. Úspěšně komunikujeme s duchem vesmíru, sbíráme kosmickou energii a dokonce nám nechybí ženy znásilněné mimozemšťany. Někdo zkoumá kruhy v obilí, jiný rozměry egyptských pyramid, v extremním případě i pyramidy či "lidské tváře" na Marsu...
Proč ne? S vírou a s vlastním časem si může každý nakládat, jak uzná za vhodné. Někdo věří vědeckým metodám, jiný v Alláha a další třeba v čarodějnice. Každého věc. Varovný prst se však musí objevit v okamžiku, kdy se začne nekriticky přijímaná víra promíchávat se skutečným životem. Silně pochybné postupy "měření", které vyvrátí snad každý student vysoké školy, výtky o "utajování dobře známých fakt" ze strany oficiální vládních představitelů, "zkreslené" závěry odborníků a mnoho podobných narážek, které mají podpořit pravdivost nečekaných odhalení pravých badatelů, jsou na denním pořádku. Plné regály snad ve všech knihkupectvích, nekonečné internetové stránky, stejně jako pestrá paleta časopisů jsou toho smutným příkladem. V takových případech, kdy pseudobadatelé zahalí svůj "výzkum" pseudozáhad do vědeckých metod, pak nezbývá nic jiného než zakřičet: Tak už dost!
Právě z toho důvodu je nezbytné z času na čas nějaký ten tzv. agrosymbol -- jak se tyhle výtvory "odborně" nazývají -- vyrobit. Boj proti novodobému tmářství, obzvlášť když se ho podaří vhodným způsobem zpopularizovat, většinou vynahradí poměrně nízkou cenu za zničené obilí. Ostatně většina tvůrců je ochotna tuto částku anonymně uhradit.
Výroba kruhů a vlastně i jakýchkoli jiných obrazců není vůbec obtížná: Potřebujete pouze měřící pásmo, různě dlouhá prkna opatřená na koncích lanem, klubko nylonového špagátu a eventuálně nějakou tu tyčku. Na místo se dostanete jednoduše: opatrnou chůzí mezi vysázenými řádky či ve stopě po traktoru.
Skvělé je, když si pro tvorbu vyberete deštivou noc: na cestě ke "kruhům" sice nějaké ty klasy ohnete, avšak ty se rychle narovnají. Navíc se nebude obilí vůbec lámat a jednoduše se ohne. Pozor však na stopy podrážek! Poměrně nevhodné je ale hodně mladé obilí. Bývá natolik pružné, že se nejen nezlomí, ale dokonce se po pár hodinách zcela narovná!
Pro
obyčejný kruh jsou nezbytní dva lidé a prkno. Jeden je na místě budoucího
středu kruhu a stojí na konci desky. Ten druhý s prknem otáčí. Nazvěme
si ho kružníkem, středového pak středníkem. Kruh se tvoří
v několika krocích:
- Nejdříve prkno nakloňte pod úhlem asi šedesát stupňů tak, aby jeho plochá část byla "rovnoběžná" se stojícími stébly obilí. Prkno udržujte asi v polovině stébel. (Samozřejmě vyjma začátku tvorby.)
- Kružník poté rovnoměrným tlakem, například nohou, oběma rukama, obilí skloní k zemi. Vytvoříte tak výseč o velikosti asi dvacet stupňů.
- S prknem se posunete k neskloněnému obilí a vše opakujete. Středník hlídá, aby byl jeho konec prkna ve středu. Jinak by vám mohl vzniknout "šišoid".
Mnohem důmyslnější tvary dosáhnete tehdy, když do středu vašeho obrazce zapíchnete tyčku, ke které je provázkem přivázané kratší prkno. Kombinací řady provázků a několika středových tyček rozestavěných ve vhodných vzdálenostech lze dosáhnout komplikovanějších, ba dokonce ohromujících obrazců. Stačí si jen všechno v klidu rozmyslet a třeba někde na louce na nečisto secvičit. Výrobu si můžete urychlit i tím, že místo prkna použijete konstrukci v podobě jakýchsi širokých hrábí (bez zubů), u kterých nemusíte klečet.
Důležitá je samozřejmě také volba "onoho" místa. Oblast by měla být něčím zajímavá či tajemná (straší zde, místo dávného neštěstí, poblíž menhiru, bývalý hřbitov, tetce Pospíšilovic tu kdysi zmizela koza apod.) a samozřejmě vás nesmí nikdo při výrobě spatřit. Na druhou stranu je ale vhodné zajistit, aby si výtvoru všiml "náhodný" kolemjdoucí... Kruhům zdar!
 Je
to důležité proto, aby 'ufologové' dostali konečně pádnou odpověď.
Odborníci mají už dávno jasno -- jde o hru světla a stínu. Podobné
příklady znají i ze Země. Zajímavé, ale ne záhadné...
Tak už několik roků odborníci argumentují občasné snímání "záhadné
oblasti" Cydonia na povrchu sousedního Marsu.
Celá ta zvláštní a pro odborníky více než směšná historka začala před čtvrt stoletím, kdy Mars z oběžné dráhy fotografovala sonda Viking 1. Na monitorech v řídícím středisku Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Passadeně se 25. července 1976 na rutinním záběru objevil zvláštní útvar: lidská tvář. Pěkná hra světla a stínu však nechala odborníky chladné, útvar zařadili mezi obyčejnou stolní horu o průměru jeden a půl kilometru, kterých je v této oblasti, přezdívané Cydonia, celá řada. Olej do ohně však o několik dní později přilila samotná NASA, když inkriminovaný záběr zveřejnila s popisem "velká skalní formace... jevící se jako lidská tvář... stíny vykreslují iluzi očí, nosu a úst." Autor zřejmě soudil, že tak vzbudí zájem širší veřejnosti o Mars jako takový. Podařilo se! "Lidská tvář" na Marsu se stala skutečnou novodobou ikonou, umocněnou faktem, že se v jejím okolí podařilo nalézt i "pyramidy" a také jakousi "sfingu". Sehrála několik menších i větších rolí v hollywoodských megafilmech, účinkovala v rádiových talk show a nejrůznější šarlatáni ji zasvětili celou řadu článků i knížek. Řada z nich ji považuje za jasný důkaz o existenci života na sousední planetě, důkaz, jenž by NASA raději zatajila. Tak se alespoň vyjadřují "oponenti" ze seriálu Akta X. A nejen z něho. Například se při fatální poruše meziplanetární sondy Mars Observer v srpnu 1993 ihned vyrojily nepodložené domněnky o záměrném zničení, jelikož sonda nalezla "něco, co neměla"...
Přestože jenom několik málo skutečných odborníků věří v podobnou symboliku, dostala se oblast Cydonia s příletem nových sond k Marsu na seznam nejžádanějších cílů. A nešlo o nic jednoduchého. Širokoúhlá kamera sondy Mars Global Surveyor, která portrétuje rozlehlejší oblasti, totiž nemá dostatečné rozlišení a kamera pro detailní záběry zase snímá v úzkých pásech dlouhých až několik tisíc kilometrů, avšak úzkých jen 2,5 kilometru. Proto není jednoduché se do požadované oblasti strefit. Přesto všechno se to 8. dubna 2001 podařilo. Ba co víc, příroda byla milosrdná a nad "lidskou tváří" ani jeden obláček. Každý pixel unikátního snímku proto ukazoval detaily malé jen 1,56 metru, tedy dvacetkrát ostřejší než Viking 1 v roce 1976! A výsledek? Pokud by se zde nacházelo něco podobného jako letadlo, egyptské pyramidy nebo malé budovy, musely bychom je vidět. Na detailních portrétech však není nic jiného než osamocené kopce a hory. Dokladem jsou i měření z laserového výškoměru na palubě téže sondy: Poměr výšky tohoto útvaru k jeho průměru je zcela obvyklý jako u všech ostatních. Přesto všechno zůstane "lidská tvář" v centru pozornosti některých geologů. Ne však pro domnělý mimozemský původ. I když ji někteří "experti" připodobňují obličeji na "turínském plátnu", o kterém kolují pověsti, že do něj byl po smrti zabalen Ježíš Kristus. Stolové hory v oblasti Cydonia se totiž nachází v místech, kde přechází hornaté, výše položené oblasti pokryté řadou kráterů, do mělčích planin severu. Právě zde tedy mohlo před miliardou roků existovat pobřeží rozsáhlého oceánu. |
Děkuji anonymní skupině českých výrobců kruhů v obilí (circlemakers.astronomy.cz) za poskytnutí obrazové dokumentace a cenné rady. Videozáznam reportáže z pořadu Regiony vysílala Česká televize.