Na
první pohled se zdá, že je nebe poseté desítkami či dokonce stovkami
tisíc stálic. Ve skutečnosti jich je mnohem méně. Vždyť i na úplně nejtmavší
obloze stěží napočítáte více než sedm tisíc hvězd! Tedy, když se budete
dívat jen tak -- bez dalekohledu.
První hvězdné katalogy, které vznikly na počátku našeho letopočtu, obsahovaly jenom tisícovku položek. Nejstarší, alespoň zprostředkovaně dochovaný soupis od řeckého astronoma Klaudia Ptolemaia, totiž obsahuje přesně 1022 stálic. Tento katalog, původně pojmenovaný Megalé syntaxis, dnes známý jako Almagest, byl přitom až do vynálezu dalekohledu základním kamenem pro hvězdáře celého světa. Ostatně dodnes je nejstarším systematickým zdrojem popisu hvězd, jejich jasnosti a číselné polohy.
S rozvojem přístrojové techniky začal narůstat i rozsah jednotlivých katalogů: Roku 1690 spatřil světlo katalog Johanna Hevelia, jenž obsahoval 1564 hvězd, za dalších třicet pět roků následoval Catalogus Britannicus Angličana Johna Flamsteeda s většinou stálic viditelných ze severní polokoule bez dalekohledu (téměř tři tisíce položek).
Celé další století trvalo než jsme získali přehled o tom, co vidíme loveckým triedrem. Německý atlas a katalog Bonner Durchmusterung z poloviny devatenáctého století totiž obsahuje 324 192 hvězd do deváté velikosti a slabších (mezi severním nebeským pólem a rovníkem). Zhruba natolik dosáhne za dobrých podmínek malý dalekohled s objektivem o průměru do pěti centimetrů.
Po druhé světové válce byl na kalifornské hoře Palomar pořízen fotografický atlas National Geographic Society -- Palomar Sky Survey, česky Palomarská přehlídka oblohy. Jedná se o necelou tisícovku dvojic skleněných desek (citlivých vždy na modrou a červenou oblast viditelného záření), které obsahují všechny objekty pozorovatelné z této americké observatoře do 21. velikosti (milionkrát slabší než nejslabší hvězdy viditelné bez dalekohledu). Kartografické dílo pozemských hvězdářů se tak zdálo završeno.
V souvislosti s přípravou Hubblova kosmického dalekohledu se však v osmdesátých let dvacátého století objevila potřeba počítačového katalogu s objekty alespoň do 15. magnitudy. Proto vznikl Guide Star Catalogue, jenž má téměř devatenáct milionů položek, z nichž je tři a půl milionu klasifikováno jako "ne-hvězdy" (tj. různé mlhavé skvrnky), a zbývajících patnáct milionů jako hvězdy. GSC, jak se mu ve zkratce říká, je dnes běžnou součástí většiny počítačových atlasů. V komprimované podobě se vejde na jedno cédéčko, na papíře nikdy nevyšel.
A pokrok se ani pak nezastavil: Robotizované přehlídky, které v současnosti probíhají na řadě míst naší planety, totiž během několika málo roků pořídí soupisy stovek milionů nebeských objektů. Sloan Digital Sky Survey má za cíl zmapovat na čtvrtině oblohy sto milionů objektů, infračervená prohlídka 2MASS zjistí přesné polohy tří set milionů hvězd a přibližně jednoho milionu galaxií... A jen tak mimochodem, celkový počet hvězd ve viditelném vesmíru se s patřičnou chybou odhaduje na 10 000 000 000 000 000 000 000 exemplářů, tj. deset tisíc triliónů hvězd.
Kolik z hvězd je ale vidět bez dalekohledu? Ke kvalifikovanému odhadu vám stačí čtvrtka tvrdého papíru, nůžky, stuha, tužka, pravítko a lepidlo. Nejdříve si z papíru vystřihněte čtverec o straně dvacet centimetrů. Pak si odměřte od okrajů dva a půl centimetru a uprostřed vystřihněte další čtverec o straně patnáct centimetrů. Získáte tak rámeček s okraji širokými dva a půl centimetru. Dále si vezměte čtyřicet centimetrů dlouhou stuhu a jeden její konec připevněte na roh rámečku. Nyní už musíte vyjít ven, pod hvězdnou oblohu. Volný konec stuhy chytněte těsně pod okem a rámeček držte tak daleko od hlavy, aby byla stuha napnutá.
Jak sami zjistíte, viditelná obloha se vám rozdělila na čtyřicet stejně velikých oblastí. Stačí tedy spočítat hvězdy, které v rámečku vidíte, vynásobit čtyřiceti a dostanete vcelku dobrý odhad o počtu všech hvězd viditelných v daném okamžiku na obloze. Pokud chcete získat přehled o všech stálicích, musíte výsledek ještě vynásobit dvěma.
Aby bylo vaše pozorování přesnější, spočítejte množství hvězd na několika místech nebe a udělejte průměr. Výsledný počet hvězd se bude pohybovat od několika set do několika tisíc, záleží především na pozorovacích podmínkách. Na světlé, městské obloze jich nebude víc než tři sta, na temném sametu vysoko v horách jich napočítáte až deset tisíc.