Know what

Nepochybuji o tom, že patříte mezi skutečné milovníky hvězdné oblohy. I já jsem kdysi -- dokud mi to fanatismus a dostatek volného času dovolil -- trávil prakticky každou jasnou noc alespoň z části u dalekohledu. S temnými kruhy pod očima jsem se před lety snažil o řadu systematických programů: počínaje prohlédnutím všech dvojhvězd vyznačených v Atlase Coeli s patnácticentimetrovým dalekohledem brněnské hvězdárny, přes studium barevných odstínů jasných stálic pomocí obyčejného Sometu binaru na jednom z pozorovacích víkendů na Hvězdárně v Úpici a konče třeba projektem JAKUDO -- JAsnosti KUlových hvězDOkup, při kterém jsme docela rozumnou a dnes bohužel zapomenutou metodou rozostřovali jednotlivé mlhavé skvrnky a pokoušeli se tak odhadnout jejich hvězdnou velikost. Nezůstalo však jenom u kulových hvězdokup, nýbrž jsme se věnovali i bodovým planetárním mlhovinám a v extrémních případech i otevřeným hvězdokupám. (Od té doby několik následujících let koloval na úpické expedici příkaz Lucie Bulíčkové: Rozostřujte, rozostřujte!)

Ty časy jsou pryč. Někam se vytratily a já si marně lámu hlavu kam. Snad je to tím, že většina tehdejších pozorovatelů zestárla a pod vlivem starostí, které se zákonitě dostavily s věkem, se všechny ty méně či více bláznivé pokusy rozplynuly. Často bez šance na jakoukoli publikaci. Vždyť musíme chodit každý den do práce, řešit jednu stupiditu za druhou a večer, když se doplazíme domů, s sebou šlehnout do postele a nedožít ani půlnočního losování Sportky.

Kde jsou ty doby, kdy jsem celý týden -- díky šťastnému počasí -- vždy celou noc pozoroval, od dalekohledu odešel na špatně placenou brigádu u pásu s nekonečně plynoucími zkumavkami a nakonec odpoledne tři, čtyři hodiny špatně spal.

Navíc se řada ortodoxních pozorovatelů obrátila na "jinou víru" a zmizela v bažině zapomnění. Vždyť komu dnes něco říkají taková jména jako Martin Konečný, Petr Hlous, Lucie Bulíčková, Palo Jablonický, Tomáš Rezek, Tomáš Nedvěd, Petr Begeni, Michal Schořík, Jano Mušínský... A přece, právě na jejich bedrech dnes stojí Amatérská prohlídka oblohy, sešlost obdivovatelů přilehlého vesmíru... Právě oni tenkrát pobíhali po loukách a sledovali kde co. Díky Uranometrii 2000.0, kterou brněnská hvězdárna koupila za kdysi ohromujících čtyřicet amerických dolarů, pak v nesčetných kopiích měli "orgasmus" každých pět minut.

No napadlo by vás, že Leoš Ondra ručně do každého listu skvělé Uranky vyznačil jména všech dvojhvězd? Nebo že Tomáš Rezek pro každý zákryt dvojhvězdy Měsícem kreslil speciální mapku? Nebo že Petr Hlous několik roků z okna internátu sledoval řadu bez dalekohledu viditelných proměnných hvězd? Nebo že...

Právě díky nim, těmto skvělým a neprávem opomíjeným fanatikům, dnes existuje ohromující sada sto čísel Bílého trpaslíka. A také řada knih o pozorování malým dalekohledem, rubrika Noční obloha v časopise Kozmos či Báječný svět hvězd, který je už dávno beznadějně vyprodanou knížkou s nápadně hnusnou obálkou, a vlastně i tyto webovské stránky. Možná jsou právě ony odkazem této podivuhodné doby.

Ani jsem si nevšiml kdy, ale pozorovatelé se nenápadně změnili. Dnes každý s obdivem hledí na chladnou dokonalost CCD kamer ozdobených aureolou počítačových monitorů. V porovnání s nimi je pozorování jen tak, očima, na první pohled zcela zbytečné, ba dokonce úplně zcestné. Vždyť to vlastně vůbec nikoho nezajímá... Kdo dnes věří výsledkům získaných obyčejným značně zkresleným lidským zrakem? Nebo je to snad jinak?

Nebudu vám nic nalhávat, odpověď na tuto otázku neznám. Je pravda, že věda se bez techniky dělá čím dál tím hůř. A vyhlídky jsou ještě horší. Mám ale pocit, že pustit se do některého z projektů, jejichž nabídku nyní předkládám, jistý smysl mít může. Je totiž možné, že vlastně nevíte, na co se máte koukat. Nebo, což je ještě zajímavější, vás již koukání po objektech vzdáleného vesmíru příliš nebaví a chtěli byste s jednoduchou technikou dělat "něco rozumnějšího".

Nedokážu říci, jsou zda všechny sepsané úkoly skutečně "rozumné". Ani nevím, jak moc jsou užitečné. Snad vás alespoň trochu pobaví a bezesporu vám dají i několik tipů na další toulky hvězdnou oblohou. Řešení některých z nich zřejmě nepřekročí stránky pozorovacích deníků, mnoho jiných projektů, byť jsou shrnuty do několika vět, je však značně rozsáhlé a výsledky, při pečlivé práci i neméně pečlivé publikaci, mohou obohatit budoucí knížky věnované pozorování jednoho z nejkrásnějších výtvorů přírody -- vesmíru. Třeba se to, co jsme v minulosti promeškali, podaří právě vám. S chutí do toho, držím vám palce!

Provolání, které vyšlo ve zpravodaji Amatérské prohlídky oblohy Bílý trpaslík.

 
Jednotlivé nápady nemají žádné pořadí, jsou navršeny "bez ladu a skladu" a v žádném případě nejsou vyčerpávající. Abyste se v nich alespoň trochu vyznali, je u každého z nich uvedena obtížnost: čím více hvězdiček (nejvíce pět), tím je úkol náročnější -- buď na přístrojové vybavení nebo na čas. Ve druhém případě se totiž počítá s tím, že jednak prohlédnete řadu objektů, jednak před i během realizace budete studovat patřičnou literaturu i výsledky pozorovatelů, kteří se do toho zakousli před vámi.

 

Nalezněte a zakreslete Pluto. Vzhledem k jasnosti (či spíše slabosti) musíte ale použít skutečně veliký dalekohled a navíc počkat na tmavou bezměsíčnou oblohu. K identifikaci vám pomůže mapka ve Hvězdářské ročence nebo některém z astronomických časopisů.
Objekty vzdáleného vesmíru jsou bezesporu hodně zajímavé. Pokud potřebujete nějaké tipy, tak se podívejte do rubriky "Nebeský cestopis", která je součástí těchto www stránek. A úplně nejlepší bude, když si každou jasnou noc vyberete několik vhodných objektů vzdáleného vesmíru a ty pak systematicky prohlédnete ve všech dostupných dalekohledech. Podrobný popis a kresba by měly být samozřejmostí.
Vynikajícím projektem na několik nocí je otrocké, ale velmi zajímavé odhadování (podle stanovené stupnice) barev jednotlivých jasných hvězd. Jejich porovnání s barevným indexem (B-V), resp. i s jasností může být vynikajícím dílem (údaje vyčtete z katalogů).Jako rozumný základ je však nezbytné prohlédnout alespoň několik set hvězd. Citlivost lidského zraku, obzvlášť když ho porovnáte s jiným pozorovatelem, pak může být velmi poučná.
Podle předpovědi ve Hvězdářské ročence se dívejte na pohyb čtveřice Jupiterových měsíců. Obzvlášť zajímavé jsou úkazy jako vstup či výstup ze zákrytu planetou nebo přechod měsíce či stínu přes kotouč planety. Stín vypadá jako drobná černá tečka, satelit pak jako světlá, těžce zahlédnutelná skvrnka. Obzvlášť působivá může být série kreseb přechodu jednoho takového stínu přes kotouč Jupiteru.
Pokud budete úkazy Jupiterových měsíců, obzvlášť pak Ió, pozorovat po dobu alespoň několika měsíců, můžete stejně jako hvězdáři ve druhé polovině sedmnáctého století odhadnout rychlost světla. Zatmění měsíců jsou za dostatečného zvětšení snadno pozorovatelné v dalekohledu o průměru objektivu deset centimetrů.
V průběhu jediné zimní noci několikrát, s odstupem zhruba jedné hodiny, nakreslete v dostatečně velikém dalekohledu podobu atmosféry Jupiteru. Po překreslení pak můžete získat působivou mapu celého plynného obalu planety. Pokud bude takové série pořizovat pravidelně, pak lze studovat i pohyb jednotlivých nápadných skvrn. Dalekohled by měl mít průměr objektivu alespoň deset centimetrů.
Co takhle zjistit, jak je to s umělými družicemi... Vzhledem k tomu, že jsou osvětlovány Sluncem, jejich počet během noci kolísá... Pokuste se to potvrdit "na vlastní oči".
Zkuste sledovat, jak se s různými pozorovacími podmínkami (především mezní hvězdnou velikostí), mění úhlový průměr galaxie M 31 a M 33. Taktéž byste mohli otestovat různé přístroje. Vaše výsledky budou nadmíru zajímavé! Stejně se můžete dívat i na jiné, úhlově větší objekty -- třeba M 101.
Existuje představa, že nad ránem létá více meteorů... Zkuste se o tom přesvědčit!
Zkušenější pozorovatelé se mohou proměnit ve "fotometricko/vizuální" filtry a začít systematicky odhadovat jasnosti různých bodových (např. planetární mlhoviny) či plošných (např. kulové hvězdokupy) objektů vzdáleného vesmíru. Nelehká práce vám bude odměněna zájmem ostatních pozorovatelů a čtenářů nejrůznějších zpravodajů.
Existuje teorie, že nápadnost planetárních mlhovin kolísá se způsobem, jak na ně hledíme: tedy zda přímo nebo tzv. bočním pohledem. Zkuste to ověřit.
Co tak si "zaběhnout" Messierův maratón? A to i jindy než na jaře! Prostě se pokuste během jediné noci zahlédnout co nejvíc objektů z Messierova katalogu. Tahle "soutěž" samozřejmě vyžaduje dobré naplánování a předem stanovené pořadí jednotlivých cílů.
Některou z jasných nocí zaostřete Somet binar 25x100 na proměnnou hvězdu CY Aqr. Není sice nijak jasná, ale na druhou stranu se mění prakticky nepřetržitě, v některých okamžicích dokonce tak rychle, že musíte dělat odhad každou minutu! Podobných proměnných hvězd je několik, najděte je v katalogu a podívejte se na ně.
Velmi pěkným cílem -- byť pro větší dalekohled -- je nejjasnější kulová hvězdokupa G1 z galaxie M 31 a také rozsáhlé mračno horkého vodíku NGC 604 v galaxii M 33.
Prohlédněte si planetu Neptun v různých dalekohledech. Schválně, jakou barvu vám připomene a v jakém zvětšení se bude jevit coby kotouček? Má úhlový průměr 2,3 vteřiny, Pokud si na to troufnete, pak zkuste nalézt i jeho nejjasnější měsíc: Triton. Ten je jasný kolem 14 mag, takže ho můžete spatřit pouze ve velkých dalekohledech či na fotografiích.
Pokuste se za dobrých podmínek spatřit planetku Vestu i bez dalekohledu. Navíc můžete sledovat, jak se z noci na noc mění její poloha. Kromě toho je tahle oblast zajímavým cílem pro fotografy.
Zkuste (např. po prohlédnutí ročenky) nalézt i další jasné planetky. Některé z nich mění jasnost a jejich pravidelné kolísání je dokonce postřehnutelné i v obyčejných dalekohledech.
Nakreslete Uran v několika po sobě následujících dnech. Poznáte z vašich kreseb, že mění polohu?
Pozorování Algolu by mělo být skoro povinné (dva až tři odhady za noc). Pokud se chcete podívat i na jiné jasné proměnné hvězdy, pak vám doporučujeme eta Aquile a delta Cephei (mění se pořád, takže udělejte dva až tři odhady každou jasnou noc).
Pravověrný pozorovatel objektů vzdáleného vesmíru by se neměl omezit jenom na popis a kresbu. Tu a tam je jeho svatou povinností sledovat i výjimečné proměnné hvězdy. Příkladem může být U Sgr, která je součástí otevřené hvězdokupy M 25, či dlouhoperiodické proměnné u M 80. Neméně zajímavé je i okolí M 5 a řada dalších hvězdokup.
Velmi cenný, obzvlášť pro didaktické účely, je fotografický záznam změn jasnosti nějaké jasné proměnné hvězdy.
Až se nad vámi objeví skutečně hodně tmavá obloha, zkuste si do Gnomonického atlasu 2000.0 zakreslit podobu Mléčné dráhy. Určitě nepůjde o nic jednoduchého, ale výsledek může stát za to! Neméně snadné je popsat tuto ozdobu noční oblohy i slovy.
Co tak dívat se po obloze bez dalekohledu? Můžete například zjistit, které objekty jsou vidět pouhýma očima. Navíc si můžete ostrost vašeho zraku otestovat na těsných dvojhvězdách. Už jenom jejich vyhledání v katalogu bude velmi záslužné dílo.
Kolik jednotlivých částí Saturnova prstenu zahlédnete? A pokud už se na něj podíváte větším dalekohledem, zkuste také nakreslit všechny hvězdy (i ty nejslabší) v jeho nejbližším okolí. Některé z nich později s pomocí Hvězdářské ročenky identifikujete jako jeho měsíce. Kolik jich uvidíte? Jak mění z noci na noc polohu?
Pokud patříte mezi zkušené pozorovatele, možná by vás bavilo systematicky prohlédnout celou oblohu triedrem a popsat, jak v něm vidíte všechny dostupné objekty.
Zkuste najít zapadající Venuši a namířit na ni větší dalekohled. Uvidíte, že se díky lomu světla v zemské atmosféře promění v uzounké spektrum. Podmínkou je čistá, průzračná obloha až k horizontu.
Bude-li někdy skutečně hodně pěkně, tedy především tmavá bezoblačná obloha, vrhněte se na prohlídku tzv. temných mlhovin, kterými oplývá Mléčná dráha!
Pokud by vás nebavil "Messierovský maratón", můžete se v podobném stylu vrhnout systematicky i na jiné objekty: například zkuste zahlédnout (a popsat) během jediné noci všechny kulové hvězdokupy.
Alternativní "zábavou" může být zahlédnutí nejjižnějšího deep-sky objektu.
Pohrajte si s "vlastníma očima". Tedy ne, že byste se měli nějak sebepoškozovat, ale zkuste zjistit, jak vidíte vesmír jedním a oběma očima... Jak záleží na dalekohledu a jak vás třeba oslňuje baterka... Stejně zajímavé může testování (přes den i v noci) ostrosti vašeho zraku.
Zkuste nalézt Venuši ve dne, pomocí dalekohledu. Pokud by vám to vyšlo, zkuste se podívat i po jiných objektech. Zjistěte prostě, jak slabá tělesa vidíte dalekohledem na denní obloze.
Co tak udělat pořádnou, ale skutečně pořádnou mapu Měsíce při pohledu bez dalekohledu? Ale znamená to dívat se na něj v různých fázích, libracích, za různého osvětlení...
Co tak se vydat po stopách prvních pozorovatelů, postavit si model Galileova dalekohledu a s ním se dívat na oblohu. Pokud své záznamy obložíte zajímavým komentářem, bude to skvělé dílo!
Fotografujte oblohu jednoduchým fotoaparátem. Dokonce i bez komplikované montáže totiž dokážete vykreslit zajímavé nebeské snímky. Všechno je pouze otázkou kompozice a zkušeností.