Vesmír je zvláštní svět. Krásný, poučný a neuchopitelně zajímavý... Právě narozené i pozvolna umírající stálice. Kypící mlhoviny, vzdálené galaxie, rozsáhlá oblaka strnulé mezihvězdné hmoty. Do toho umně vmíchané dvojhvězdy a vícenásobné systémy, osamělé stálice, roztomilé hvězdokupy... Komplikované molekuly, křemíkový prach, jemná neutrina a tajemně skrytá látka. Vše na první pohled strnulé, ale hned na ten druhý v pohybu, ba přímo v úprku! Jako svět otáčející se v podobě dobře promazaného, byť nepochopitelného, orloje vesmírného Stvořitele.

Vesmír je zvláštní svět. Svět přehlížený, svět prohlížený, svět, před kterým zcela oprávněně stojíme v němém úžasu. Ohromeni před jeho rozlehlostí, fantazií nejrůznějších zákoutí, které hravě překonávají veškeré naše představy, zesiluje fakt, že jsme se o něm -- ať už pomocí našich očí nebo stejně rafinovaných vesmírných observatoří -- leccos dozvěděli. Kapkou z úžasné fontány podivuhodných znalostí může být i tento nebeský cestopis. Zbrklý, neúplný a na mnoha místech jistě marný pokus o procházku po některých výrazných, zajímavých a nebo jenom známých objektech noční oblohy. Nuže tedy...

Prosinec
Nebeské G: Aldebaran, Capella, Castor, Pollux, Procyon, Sirius, Rigel a Betelgeuze

Tento průvodce by nikdy nespatřil světlo světa bez řady jiných. Na prvním místě je nezbytné jmenovat legendární cyklus Leoše Ondry Zaujímavosti nočnej oblohy, který vycházel na počátku devadesátých let dvacátého století v časopise Kozmos, a také sérii nejrůznějších příspěvků ve zpravodaji Amatérské prohlídky oblohy, Bílém trpaslíku. Na bedrech této společnosti milovníků vzdálené oblohy ostatně stojí celý projekt Návodu na použití vesmíru. Cenným zdrojem informací byly i konkrétní práce hvězdářů z celého světa uvedené v Astrophysical Data System a také několik publikací, jako třeba Burnham's Celestial Handbook a Binocular Astronomy, resp. www stránky Students for the Exploration and Development of Space -- http://www.seds.org/. Těžko je uvést všechny.